Doktrína Královského letectva (R.A.F.) pojala nasazení stíhacího letectva jako obranu před nepřátelskými letouny a získání nadvlády nad bojištěm. Významný britský stíhač Spitfire je toho vynikajícím příkladem. Byl uzpůsoben pro manévrovací boj ve středních výškách a pro napadání nepřátel ve velkých výškách. Také proudové letouny v této větvi se z velké části drží tohoto principu.
Britské těžké stíhače si zaslouží mimořádnou pozornost. Některé z nich původně vznikly jako bombardéry, ale byly později upraveny na stíhače. Proto britské těžké stíhače často vynikají odlišnými návrhy, které těžko zapadají do jednotného pojetí. Proudové těžké stíhače jsou zastoupeny především výškovými obrannými stíhacími letouny.