Vítězný výkrut

V této povídce, jako vystřižené ze hry World of Warplanes, se v oblacích nad Francií odehrává bitva na život a na smrt.

Vítězný výkrut

„Ahoj Charlie! Včera v noci jsem sejmul dalšího Brita.“

„Bezva Franku.“ Tón Charlieho hlasu nesdílel nadšení jeho letového parťáka. Jeho žvanění poslouchal ve vysílačce prakticky už od startu.

Frank si Charlieho lhostejnosti buď nevšiml, nebo ji prostě ignoroval. „Jak říkáš. Znáš ten, jak se jeden chlápek rozhodne, že se zabije? V životě se mu nějak nedařilo, žena ho opustila, něco na ten způsob.“

„Hm, hmhm.“ Charlie nepřítomně poslouchal, zatímco vyhledával nepřátele na obzoru. Provedl výkrut a krajina viditelná z kokpitu se otočila.

Frank mluvil dál. „Sedl si na železniční kolej, vedle položil velkou tašku s nákupem a čekal, až ho přejede vlak.“

„To je pěkně blbý způsob sebevraždy,“ odvětil Charlie.

„Když najednou se odněkud objevil policejní důstojník. „Co tady děláte?“ zeptal se. „Čekám, až mě přejede vlak,“ řekl chlápek. „A proč tu máte tu tašku s nákupem?“ Jako před každou pointou se Frank na chvíli odmlčel. „Chlápek vzhlédl k policajtovi a povídá: „Vzhledem k tomu, jak často tudy vlak projíždí, jsem při čekání nechtěl umřít hlady!“

Po chvilce Charlie odpověděl. „Cha cha, Franku.“

V záchvatu smíchu si Frank nevšiml sarkastického nádechu v Charlieho hlase. „Nechtěl jsem umřít hlady! Člověče, ti Britové jsou takoví suchaři!“

Charlie ho ignoroval a soustředil se na to, co dělal – pátrání po nepřátelských stíhačkách. Ne, že by snad nějaké očekával. Pátrání po stíhačkách patřilo mezi nejnudnější a nejzbytečnější služby, které si člověk mohl vybrat. Luftwaffe je příliš chytrá na to, aby své stíhačky náhodně vysílala nad francouzská pole, takže šance na jejich zpozorování byly velmi malé. Vyhledávání stíhaček mělo mít spíše zastrašovací účinek, než nějaký skutečně bojový.

Samozřejmě se našli piloti, kteří žádali výhradně bezpečné mise, přesně v duchu vyhledávání stíhaček. Podporučík Charles „Charlie“ F. Haddon patříval mezi ně, nicméně velké množství „bezpečných“ misí mělo také své nevýhody – Charlie nikdy žádného nepřítele neporazil v boji. Nikdy si nedopřál vítězný výkrut – triumfální akrobatický manévr, který provádí pilot vracející se na základnu po sestřelení letounu v bitvě.

„Dneska máš nějak dobrou náladu,“ pronesl Charlie po chvíli ticha. Na obzoru stále nebyly žádné známky nepřátel. Vyhledávání stíhaček se opět ukazovalo jako zbytečné. Charlie se pohodlně usadil v sedačce a užíval si zážitku z létání. Byl příjemný jarní den. Obloha byla jasná a modrá a velké množství kupovitých obláčků vrhalo stíny na pole někde daleko pod nimi.

„To víš, vždyť jsi viděl můj vítězný výkrut minulý týden, ne?“ odvětil Frank.

Charlie jej samozřejmě viděl. „A?“

„S tímhle mám celkem čtyři. Ještě jeden a bude ze mě eso.“ V rámci oficiální klasifikace museli američtí piloti získat pět potvrzených vítězství k tomu, aby mohli být zařazeni mezi letecká esa.

„Pochybuju, že se ti to podaří zrovna během této mise,“ zamručel Charlie. Spokojil by se byť i s jedním vítězstvím za svým jménem.

„Nejspíš ne.“ Bylo vidět, že Frankovi je to jedno. „Ale aspoň se můžeme vyblbnout s těmahle bestiema.“

„Pravda.“ Charlieho ta myšlenka trochu povzbudila. Oba piloti řídili zbrusu nové stíhačky P-51 Mustang, nedávno schválené k operacím nad Francií. Nové stroje se zatím zdály být velice příjemné v letu, díky motorům Rolls-Royce Merlin pak byly pohotové a výkonné. Frankovo tlachání z vysílačky nebylo kvůli hluku v kokpitu skoro slyšet. Celým letounem totiž celou dobu otřásal zvuk dvanácti výfuků, umístěných jen pár desítek centimetrů od Charlieho hlavy. Slabě se pousmál. Tohle je skutečný výkon – takhle se musí cítit bůh. Vítězství-nevítězství, miloval každý okamžik v oblacích.

Charlie svého Mustanga pojmenoval Nespoutaná svoboda. Na přídi měl namalovanou karikaturu Sochy Svobody, držící místo obvyklé knihy a pochodně meč a kulomet. Frankův Mustang se jmenoval Divoký a volný a na přídi měl vyobrazeny hrací karty, kostky a sklenky s vínem. Divoký a volný měl čtyři značky potvrzených sestřelů, ale Nespoutaná svoboda žádné.

Oba mustangy přeburácely nad francouzskou vesničkou tak nízko, že viděli lidi, ukazující vzhůru k obloze. „Hej, hej!“ pronesl Frank svým potrhlým hlasem typickým v takovýchto situacích. Charlie si byl jistý, že jim Frank mává, i když nebyla šance, jak by civilisté mohli pilota ze země vůbec spatřit.

Zanechali vesničku za sebou a pokračovali přeletem nad rozsáhlými poli a lesy. Všechno působilo absolutně mírumilovně. Člověk jen stěží věřil tomu, že je válka a že venkov pod nimi okupují německé jednotky. Charlie se protáhl a užíval si letu.

Příjemné ticho jako obvykle přerušil Frank. „Hej Charlie, všiml sis té ženské, co byla včera večer s plukovníkem Armstrongem? To byl kus, co?“

Charlie jen tupě zíral na bod na obzoru. „To byla jeho manželka, Franku.“

„Manželka? Fakt jo? Co taková krasavice dělá s někým, jako je Armstrong?“

„Třeba vypadal dobře, když – kámo, viděls to?“ Charlie se naklonil dopředu, co mu jen pásy dovolily, a zíral skrze okno kokpitu.

„Co?“

Charlie upřeně pozoroval oblohu, přivíral oči a snažil se zaostřit mezi kupovitá oblaka rozesetá po obloze. „Je tu s námi v této oblasti ještě nějaká hlídka?“

„Ne-e? Proč, ty něco vidíš?“

„Jo. Soustřeď se.“

Naklonil Nespoutanou svobodu, otočil ji na severovýchod a zamířil k místu, kde zpozoroval černou tečku, mizející za jedním z mraků. Na ptáka byla příliš velká, a o spojeneckou stíhačku jít nemohlo…

Frank jej následoval a jako správný letový parťák se držel v perfektní pozici po straně a mírně za ním. Oba mustangy se jako jeden celek ladně pohybovaly nad krajinou a mířily přímo do vyhlédnutého mračna. Náhle se z mraků naproti nim něco vyřítilo.

„Nepřítel na obzoru!“ zařval Frank.

„Němec. Messerschmitt. 109.“ Charlie stáhl plyn a trochu zpomalil, aby získal lepší výhled. „Střílí! Od sebe, od sebe!“

Letouny Charlieho a Franka se oddělily jen nepatrnou chvíli poté, co vzduchem prosvištěla dávka nepřátelských ran.

„Je sám?“ zeptal se Frank.

„Pochybuju,“ odpověděl Charlie. „Je z Luftwaffe, to nejsou hlupáci. Dávej pozor na další.“

„Jasně.“ Frank se začal pomalu vzdalovat, ale ještě než se stačil otočit, z mračna na východě se vychrlila další kulometná sprcha. Frank vyjekl a vrhl se střemhlav dolů, aby se kulometné spršce vyhnul. „Tak už je to jasné!“

Charlie se neozýval. Z mračen na severu, severovýchodě a severozápadě se vynořily nepřátelské stíhačky a zamířily rovnou k němu. „Do háje! Letka tří, všechny 109s. Roztáhnout a skrýt.“

„Dělám na tom!“ Jakmile Frankovo letadlo přešlo ze střemhlavého letu do kontrolovaného klesání, provedlo výkrut, aby se od Charlieho trochu vzdálil a mohli se navzájem krýt, aniž by byli pro nepřítele snadným hromadným cílem.

Charlie svůj stroj naklonil a vydal se opačným směrem, čímž se rychle vyhnul palebné linii. Zatímco jej nesmlouvavé přetížení pevně tlačilo do sedačky, zahlédl dvě ze tří nepřátelských stíhaček provádět stejný manévr. Tanec o získání nejlepší bitevní pozici začal a samotná bitva na sebe nejspíše nenechá dlouho čekat. Tolik tedy ke klidnému a bezpečnému vyhledávání stíhaček. Bylo pravděpodobné, že nepřátelská letka udělá úplně totéž, co oba Američané.

Charlie pevně stiskl spoušť kulometů a zahájil palbu na nejbližšího nepřítele. Nečekal, že by cokoli zasáhl, ale přinejmenším tím německého pilota donutí k větší opatrnosti a Frank bude mít víc času dostat se na pozici. Podle očekávání se Bf. 109 odklonil. Teď tedy vypukne ten pravý tanec.

Po krátké komunikaci s Frankem se Charlie rozhodl přejít do útoku hned od začátku. Přestože nepřátelé měli početní převahu tří oproti dvěma, mustangy byly novější, pevnější a výkonnější letouny. Podle Charlieho se tím šance trochu vyrovnaly.

V letecké škole do nich neustále vtloukali, že letecké bitvy jsou především o rozmístění a rozložení energie. Jak je důležitá rovnováha mezi rychlosti a výškou a znalost pozic nepřátelských letadel za každých okolností. Charlie neustále viděl dva z nich a Frank hlásil pozici třetího, takže přehled měli dobrý.

„Jdem do útoku?“ zeptal se Frank přes rádio. Přestože z nich dvou byl zkušenější, v rámci této mise byl stále číslem dvě, a rozhodnutí zůstávalo na Charliem.

„Jasná věc!“ řekl Charlie s neskrývanou radostí z nadcházející bitvy. Možná už dnes konečně vyjde ten vítězný výkrut. Myšlenka, že by také mohl skončit mrtvý, ho trochu probrala z úvah nad vítězstvím a vrátila zpět do reality.

Lehce zatáhl za knipl a přidal plyn, aby svůj P-51 dostal do svislého stoupání. Když motor Merlin perfektně zareagoval bez jediného zaváhání, pochmurně se pousmál. Tyhle nové stroje jsou opravdu úžasné! Za masivního burácení začalo letadlo stoupat pryč od nepřátelských stíhaček a zahájilo manévr známý jako Immelmannův překrut. Letmým pohledem za sebe zjistil, že se jeden z nepřátel odklonil z formace, aby jej mohl pronásledovat. Skvělé.

Stoupal výš a výš a snadno dosáhl potřebné výšky. Jakmile pocítil, že motor začal mírně klepat, přetočil letadlo do výkrutu, obrátil je o 90 stupňů a nasměroval čelem k nepříteli, jenom z mnohem větší výšky.

„Paráda!“ křičel Charlie nadšením do rádia a na chvíli zněl skoro jako Frank. „Jdeme na to!“

Aby neplýtval výškou, kterou manévrem získal, zahájil Charlie okamžitě útok shora. Obrátil Nespoutanou svobodu na záda a pak do svislého střemhlavého letu k nepřátelskému letoun pod sebou. Pokud si Charlie myslel, že německý pilot na něj bude jen hloupě čekat, hrubě se mýlil. Bf. 109 se ve snaze se dostat pryč z Charlieho palebné linie mírně naklonil a přešel do výkrutu. Když od něj byl asi 200 metrů, zahájil Charlie palbu, byl ale příliš pomalý a nepřítel mu brzy zmizel z dostřelu. Charlieho salva tak vyšla naprázdno.

„Dobrý pokus,“ ozval se z rádia Frank, když slyšel Charlieho nadávky.

Charlie neměl čas na odpověď. Německý letoun se už stihl otočit a oplácel mu stejnou mincí. Kolem kokpitu prosvištěla kulometná sprcha a pár kulek se odrazilo od pancéřování trupu.

„Sakra!“ zaklel. Polovičním výkrutem otočil své letadlo a zatlačil na knipl, aby poklesl dopředu do obráceného přemetu. Byl si vědom nepřátelského letounu, střílejícího přímo nad ním, ale jak se jeho stroj řítil střemhlav dolů, cítil, jak se zvyšuje přetížení, pevně jej vtláčí do sedačky a znesnadňuje mu dýchání i přes masku. Cítil, jak mu těžkne hlava, tlak v žaludku zvedá i to málo jídla, které ráno snědl a před očima se mu začínají dělat bílé tečky.

Zaťal zuby a ze všech sil se snažil neztratit vědomí úplně. Okny kokpitu viděl rychle se blížící zemi. Ze všech sil zatlačil knipl dopředu. Letoun se pomalu začal ustalovat, když se dostal do spodní části přemetu a otočil se zpět nahoru do stoupání. Gravitační síly se najednou otočily. Charliemu se pořád motala hlava, ale z nejhoršího byl už venku. Jakmile dosáhl původní výšky, provedl další poloviční výkrut doprava.

„Žiješ?“ ozval se Frank z rádia. „Moc hezky jsi tam chrčel.“

„Jakž takž,“ odpověděl Charlie a doufal, že mu mžitky před očima brzy zmizí. Po chvilce zaznamenal na obloze v dáli před sebou německou stíhačku. Naklonila se do výkrutu, aby se opět pokusila dostat za něj. Problémem nicméně byla druhá stíhačka, kterou nikde neviděl.

„Franku? Kolik jich na tobě visí?“ zeptal se a neochotně se začínal smiřovat s tím, že se mu jeden nepřítel ztratil z dohledu, ale musel s pravdou ven.

„Dva,“ odpověděl Frank. Jeho slova však znenadání přerušil neúprosný zvuk kulometné palby, která byla slyšitelná i navzdory burácejícím motorům. „Díky kámo. Taky tě miluju.“

„To mluvíš se mnou?“ zeptal se Charlie, zatímco stále bedlivě vyhlížel svého nepřítele.

„No s kým jin-“ rádiové spojení se náhle přerušilo a slyšet bylo jen šum.

„Franku? Franku!“

Odpovědí mu bylo pouze praskání z rádia. Sestřelili ho? Charlie se zoufale snažil zahlédnout svého parťáka na obzoru. Než se ale vzpamatoval, s burácením se na něj vyřítila německá stíhačka.

„Zatraceně!“

Charlie svůj stroj natočil mimo zorné pole nepřítele a kulová sprška ho tak bezpečně minula. Přivřel oči. „Připrav se na smrt.“

Znovu začal stoupat bokem. Ten manévr jeho hlavě nedělal dvakrát dobře, ale dostal jej do správné bojové pozice. Všiml si, že se mu Němec snaží nalepit na paty a vystoupat za ním, mustang byl však výkonnější než Bf. 109, a snadno se tak svému pronásledovateli vzdálil. Ve vhodné výšce se stočil do přemetu. Nepřátelský stíhač vystřelil naprázdno pod něj. Srovnal let. Nyní se dostal za nepřítele, který se snažil rychle otočit a zmizet pryč. Charlie zahájil palbu a tentokrát se mu podařilo zasáhnout část kokpitu a trupu, od kterého odlétaly kousíčky pancíře a mizely ve vzdušném proudu.

„Jo!“ zaradoval se Charlie. Z vysílačky mu dál odpovídal jenom šum.

Němce to neodradilo, a palbu opětoval. Charlie se výkrutem dostal mimo dosah střel a znovu se chvíli řítil střemhlav k zemi, aby získal rychlost na úkor výšky. Prolétl nad několika zemědělskými budovami a vzdušným vírem za sebou způsobil paniku v hejnu slepic, které z kurníku vyletělo s oblakem peří. Rázová vlna shodila tašky ze střechy stodoly a jeden balík sena explodoval v neprůhledné mlze žlutých stébel.

Nával adrenalinu Charlieho na chvíli omámil natolik, že zapomněl na všechno ostatní, i na Franka, a vybuchl v šílený smích, zatímco se opět naklonil ke stoupání. Toto byla skutečná síla! Stejné pocity musí zažívat světoví vládci!

Jeho pozornost upoutal až pohyb napravo, odkud se z mraků s planoucími kulomety vynořil německý stíhač. Charlie se přetočil do výkrutu, aby mohl čelit nepříteli, a zaútočil. V průběhu souboje se kulky zavrtaly do křídel jeho letadla a odrazily se od kokpitu. Žádná naštěstí neprošla skrz – mustang měl velmi masivní konstrukci, ale na předním silném skle se objevily první praskliny.

Německý stíhač na tom byl podobně. Soudě podle černé kouřové stopy, která začínala těsně za motorem, Charlie usoudil, že zasáhl jednu z palivových nádrží. Obě letadla se k sobě přiblížila natolik, že Charlie viděl, jak na něj německý pilot zlostně zírá. Muž vypadal podobně jako Charlie – mladý, dychtivý, pohledný a odhodlaný, jenom na sobě měl místo hnědé letecké bundy, masky a helmy šedou. Určitě měl také doma nějakou lásku, stejně jako Charlie. Bezpochyby měl také kamaráda jako je Frank, který vypráví špatné vtipy a líbí se mu manželky velitelů.

Ani jeden z pilotů v tak těsné blízkosti zahájení palby neriskoval – vyneslo by jim to jen okamžitou odvetu a jistou smrt oběma. Zatímco se stíhačky míjely v oblacích na vzdálenost tak malou, že se se konce jejich křídel téměř dotýkaly, oba piloti si vyměnili významné pohledy plné porozumění a respektu. Potom ten okamžik pominul a souboj pokračoval.

Tentokrát se o první útok pokusil německý stíhač. Provedl Immelmanna, vystoupal vzhůru do oblak, aby získal potřebnou výšku a lepší pozici. Charlie mohl jeho stopu snadno sledovat díky sloupu černého kouře, který stále vycházel ze zadní části nepřátelského letounu.

Jen, co se Němec začal snášet střemhlav proti němu, Charlie se naklonil a výkrutem zmizel z dohledu. Bylo načase, aby hra na kočku a myš začala tentokrát opravdu naostro, přestože nebylo úplně zřejmé, které z letadel symbolizuje kočku a které myš, jelikož situace se měnila každým okamžikem. Obě letadla se opakovaně potkávala ve snaze získat nad tím druhým převahu. Charlie měl lepší letadlo, ale na první pohled bylo zřejmé, že německý pilot má daleko více zkušeností. Nebylo žádným tajemstvím, že Luftwaffe má ve svých řadách spoustu letových es s více než stovkou vítězství. Frankova touha stát se esem s pěti vítězstvími teď vypadala malinko směšně. A Charlie navíc neměl ani jedno.

Kulomety opět zaburácely na obou stranách, ale ani jeden nezasáhl cíl. Německý letoun stále chrlil černý kouř. Pokud skutečně ztrácí palivo, mohl by brzy odletět zpět na základnu, a Charliemu by vítězství zase uteklo. Zatnul zuby a rozhodl se, že se nenechá tak snadno podvést. Po Frankovi a dalších dvou letadlech nebylo stále ani vidu ani slechu.

Charlie se řítil nad nějakou vesnicí, jejíž náměstíčko bylo zcela liduprázdné. Všichni se bezpochyby schovávali doma nebo v bunkrech. Německý letoun mu byl stále v patách a spolu s ním se výhružně ozvala i další kulometná salva. Charlie se otočil postupně na obě strany v marné snaze nepřítele setřást. Němec se ho držel jako klíště a neustále se ho snažil provrtat krupobitím kulometných střel.

Zoufale se pokusil naklonit nahoru ke stoupání, ale ruce se mu třásly a byl nervózní. Zatlačil na knipl příliš silně a neobratně tak Nespoutanou svobodu vystřelil do vzduchu. Po vystoupání několika desítek metrů začal motor škytat a prskat. V kokpitu se rozblikala řada varovných červených kontrolek. Charlie se horečně snažil snížit výkon, ale už bylo příliš pozdě. Motor se zastavil úplně.

V okamžiku, kdy dvanáct výfuků umlklo, jako kdyby se zastavil i celý svět. Náhlá nepřítomnost hluku byla dokonce nápadnější, než když se motor rozeřval naplno. Vypadalo to, jakoby všechno přestalo existovat a zůstal jen hrobový klid. Charlie seděl poměrně dlouhou dobu naprosto nehnutě, ve strachu z přerušení tohoto mírumilovného okamžiku.

Letadlo, které přišlo o tah, se přirozeně vyrovnalo do vodorovné polohy a chvíli se vznášelo, než mu pokleslo pravé křídlo a stroj se naklonil doprava. Charlie se probudil ze snění, a jakkoli byl předchozí krátký okamžik poklidný, ještě stále měl v zádech nepřátelského pilota, pro kterého byl v danou chvíli skutečně snadným terčem. Marně se snažil německé letadlo najít. Proč nepřítel jeho bezmoci ještě nevyužil? Zdálo se, že Charliemu přeje trocha štěstí i v neštěstí, ale na druhou stranu, pokud na něj nestřílí teď, určitě má v plánu něco daleko hrozivějšího.

Pád po křídle byl běžným a také častým tématem výcvikových filmů pro dané letadlo, a naštěstí v nich také bylo vysvětleno, jak problém vyřešit. Stačilo uvolnit knipl a upravit pravou směrovku tak, aby se letadlo opět vyrovnalo. Po tomto zásahu už jen stačilo obnovit výkon motoru.

Mustang byl znám pomalým startem kvůli tomu, že se musel zahřát olej. Nicméně, po přetažení byl olej pořád dostatečně horký, takže letadlo s mocným burácením a vibracemi nastartovalo okamžitě. Roztřesený a vyklepaný mustang se začal otáčet, aby se mohl vrátit do souboje.

Charlie okamžitě přidal plyn a rozhoupal letadlo sérií několika výkrutů, jednak aby se vyhnul případné nepřátelské kulometné spršce, a také, aby dohledal německého stíhače, který jeho situace využil k ukrytí a teď zcela jistě plánoval útok ze zálohy. Aspoň tak si to Charlie představoval. Brázdil oblohu, prohledával jednotlivá mračna na jakékoli známky nepřátelské aktivity. „Vím, že tam někde jsi…“ pronesl nahlas, přestože se z rádia stále neozývalo nic jiného než šum. „Přede mnou se neschováš…“

Charlieho mustang svištěl z jednoho mraku do druhého a vyhledával nepřítele. Jeho pozornost upoutal záblesk něčeho černého, malý pohyb na levé straně, a reflexivně zahájil kulometnou palbu, zatímco se naklonil do výkrutu, než si uvědomil, že zpozorovaný objekt byl jenom obyčejným ptákem.

„Zatraceně Charlie. Dej se dohromady!“

Ruce měl v rukavicích promočené potem a zpod kukly se mu po obličeji kutálely krůpěje potu. Tohle byla hra na schovávanou se smrtonosnými následky. Charlieho lákalo rozrazit mračna a sestřelit nepřátelské letadlo, ale byl si plně vědom, že stíhačka Bf. 109 na něj měla spadeno úplně stejně. Kdokoli by v této fázi boje zpozoroval toho druhého jako první, měl by takřka jistou šanci ho sestřelit.

Po zbývajících dvou letounech z nepřátelské letky jakoby se zaprášilo. Možná je oba sejmul Frank a pak zamířil zpět na základnu. Bylo by to pořád lepší, než myslet na nejhorší.

Motor mu hlasitě burácel do uší, zatímco se prodíral bledým mlžným oparem mraků a hledal svého nepřítele. Skrz okna kokpitu neviděl nic jiného než bílou mlhu, což v něm spolu s ohromným hlukem vyvolávalo plíživé depresivní nálady a připadal si, jakoby celý vesmír přestal existovat. V celé té široké prázdné nicotě se nacházel jen on sám se svým letadlem.

Nemohl se však schovávat v mracích napořád, stejně tak jeho nepřítel. Když se vynořil z jednoho obzvlášť velkého mraku a mlha se kolem něj rozptýlila, konečně spatřil to, po čem celou tu dobu tak toužil: německý letoun, jasnou černou tečku na obzoru, směřující od něj pryč a stále s tenkým oblakem černého kouře za zády.

„Jdeme na to,“ zamumlal si Charlie pro sebe a připravil se na zahájení palby. Německý stíhač si ho ještě nevšiml, a přestože překvapení bylo velkou výhodou, o kterou Charlie nechtěl přijít, nechtěl ani útok příliš uspěchat a zbytečně minout. Pak by se celá záležitost znovu opakovala.

Charlie ignoroval vše okolo a soustředil se, co mu síly stačily. Je tu jen on a jeho cíl. Nic jiného nehraje roli. Nic jiného neexistuje. Uplynulo několik dlouhých sekund, po které Charlie vyčkával na dokonalý okamžik… až konečně stisk spoušť.

Kulomet se rozvibroval pod tíhou vychrleného proudu kulek, které prosvištěly vzduchem a zasáhly cíl jedna po druhé. Kusy pláště letadla začaly odpadávat po úderu dalších a dalších nábojů. Kulky se zaryly do křídel, zádě a trupu a proděravěly celé letadlo skrz naskrz. Kulometné spršce neunikla ani vrtule a motor. Černý kouř se rozšířil, z palivových nádrží vyšlehly plameny.

Charlie si všiml, jak se nepřátelské letadlo kolébá, a vypálil do něj ještě dvě dávky. Přes zvuk vlastních motorů nic neslyšel, ale jeho představivost se o zbytek postarala: praskání letadlové konstrukce, škytající motor a selhávající vrtule. Praskání plamenů, hvízdání vzduchu skrz díry v trupu. Když se nepřátelský stíhač převrátil a začal padat k zemi, Charlie se zachvěl. Od hlavní části letadla se oddělila černá skvrna; to se katapultoval pilot. Charliemu se vybavila vzpomínka na pilotovu tvář a usmál se úlevou, že to nejspíše přežije; ale to, jestli se vrátí domů nebo bude zajat, záviselo na mnoha faktorech včetně toho, kde se mu podaří přistát a kdo ho najde jako první.

Obloha se zase na chvíli zdála klidná. Klid narušovalo pouze hejno ptáků, které se zvedlo z houštin a zamířilo k jihu. Když protentokrát s válčením skončil, Charlie se obrátil a zamířil zpět na základnu. Od Franka stále žádná odezva, a Charlie nechtěl riskovat další střet s potenciálními dvěma dalšími nepřátelskými stíhači bez patřičné zálohy. Nehledě na to, že po vší té intenzivní zátěži motoru už hladina paliva začala klesat k rezervě. Mustang okamžitě zareagoval a za mohutného burácení se vydal zpět domů.

Asi o hodinu později se v dohledu konečně objevila základna. Čas se naklonil a soumrak na sebe nenechal dlouho čekat. Po zemi se plazily dlouhé tmavé stíny lehce zbarvené červenou a oranžovou barvou. Přistávací dráha byla nasvícena elektrickými světly, a jak se Charlie přiblížil, zahájil komunikaci s věží jako obvykle.

„Byla nějaká akce?“ zeptal se letový koordinátor přes rádio, když si všiml poškození Charlieho mustanga.

„Trošičku,“ odpověděl Charlie. „Byl-“ zalapal po dechu. V rámci všeho toho vzrušení a starostí o Franka by málem zapomněl! Vědom si toho, že jej všichni ze země sledují, přidal plyn a za mohutného řevu motorů provedl svůj úplně první vítězný výkrut. „Tenhle je pro tebe, Franku,“ řekl si pro sebe a stále doufal, že se jeho parťák ještě objeví.

Po přistání Charlieho přivítali jako hrdinu. S nadšením informoval další piloty o svých výkonech a připravil se na formální hlášení. Byl přerušen zvukem dalšího vracejícího se letadla, spěchal proto okamžitě ven. Tvář se mu okamžitě roztáhla úsměvem. Do výhledu se přikulhal Frankův mustang, ze kterého se výrazně kouřilo, ale jinak se zdál být v pořádku. Najednou byl jasný i důvod k tichu v éteru – měl ustřelenou anténu.

Charlie sledoval, jak Frank provádí hned dva vítězné výkruty za sebou – každý za jednoho sestřeleného nepřítele.

„Raději zavolejte své ženě, že dnes přijdete pozdě domů,“ prohodil Charlie k plukovníkovi Armstrongovi, který stál vedle něj. „Frankovo vyprávění nebude mít konce.“

Po Frankově přistání se všichni vrátili dovnitř. Vzrušení sice prozatím pominulo, ale světová válka neskončila a zítra měl začít nový den.

Napsala Alex Helm (Lady_Inquisitor), duben 2013.