Messerschmitt 262 – Změna zavedených pravidel

Ke konci druhé světové války vyslalo Německo do světa Messerschmitt Me.262. I když už se předtím proudová letadla testovala, Me.262 byl první sériově vyráběný tryskáč. Ačkoli se ve srovnání se soupeřem jednalo o solidní sílu, objevil se příliš pozdě, aby vývoj války nějak změnil. Světu však ukázal potenciál proudového motoru, a pístové a vrtulové motory se během pouhých pár let staly zastaralými.

V tomto článku se podíváme na historii Me.262 a na to, jak toto letadlo ve hře World of Warplanes funguje.

Úsvit éry proudových motorů 

První proudový motor vynalezl Frank Whitte z Británie v roce 1928. Vzhledem k úvodním problémům s mechanismem vstřikování paliva ho však vláda i armáda, které byly zaměstnány blížící se válkou, převážně ignorovaly. Whittle přihlásil celou řadu patentů, ale vývoj pokračoval jen pomalu.

Prvním národem, který si potenciál proudového motoru v letectví uvědomil, bylo Německo. Začalo experimentovat s vlastními variantami a Whittleovy patenty vůbec nebralo na vědomí. Práce začaly počátkem třicátých let, když se Německo začalo vojensky připravovat na válku. První verze Me.262 nesla kódové označení Projekt 1065 a byla navržena už v roce 1939. Hotové letadlo však šlo do výroby až ke konci války, v roce 1944.

Narušení a zpoždění

Důvodů zpoždění bylo spousta. Nejdříve Němci důvěřovali pístovým strojům natolik, že se zaváděním proudových motorů nijak nespěchali. Obecně se věřilo, že celou válku vybojují pístové motory. I když vývoj pomalu pokračoval, něco vždy mělo vyšší prioritu - vylepšení stávajících letadel nebo zefektivnění výroby pro vyšší produktivitu.

Kromě toho existovaly pochybnosti o funkčnosti tohoto stroje. Původní plány navrhovaly Me.262 jako útočný stíhací stroj nazývaný Schwalbe (vlaštovka). Byl navržen jako obranný přepadový stíhač, který měl díky své vysoké rychlosti nepřítele dohnat a sestřelit dřív, než dosáhl svého cíle.

Hitler však s tímto přístupem nesouhlasil a domníval se, že této nové technologie by měly využívat stíhací bombardéry. Výsledkem byla druhá varianta nazývaná Sturmvogel (Buřňák). Ten byl navržen jako dálkový bombardér, který díky rychlosti dosáhne svého cíle dřív, než mohou obránci vzlétnout. Není známo, jak moc k výslednému zpoždění přispěly právě tyto neshody.

 Je však známo, že nejzávažnější zdržení způsobily problémy s motory. Původní návrh obsahoval motory BMW-003, ty ale nebyly až do roku 1942 k dispozici. Když byly konečně osazeny, měly velmi slabý výkon. Nakonec je nahradily motory Junkers Jumo-004, které představovaly jasné zlepšení. Měli bychom upozornit, že rané proudové motory měly značně omezenou funkční životnost, pouhých 12-25 hodin!

Lepší pozdě než nikdy

Me.262 se nakonec začal vyrábět v roce 1944 a ke konci roku se začal objevovat i v boji. Když si Spojenci uvědomili, že tento letoun jejich nejrychlejší letadlo (P-51 Mustang) překonává o více než 193 km/h, byli značně znepokojeni. Zahájili proto usilovnou kampaň s cílem zničit Me.262 ještě předtím, než zvrátí vývoj války, a spojenecké bombardéry je vyhledávaly zejména na zemi, při vzletu nebo při přistání.

Celkem bylo vyrobeno 1433 letadel Me.262, ale do bojů jich zasáhlo jen asi 300. Kromě proudového motoru bylo letadlo pozoruhodné také tím, že se jednalo o první experiment se zkoseným tvarem křídel, který zlepšoval aerodynamické vlastnosti, a tím i rychlost letadla. Ačkoli ve srovnání s tím, co přišlo později, nebylo zkosení nijak výrazné, jednalo se na svou dobu o originální design.

I přes svou převahu nad všemi stroji, nasazenými ve druhé světové válce, se Me.262 na válečném jevišti objevil příliš pozdě na to, aby pro Němce něco změnil. V tu dobu už bitvu o vzdušný prostor Spojenci víceméně vyhráli, a nedalo se s tím mnoho dělat. Spekuluje se o tom, že kdyby byl Me.262 do služby uveden o několik let dříve, mohl být výsledek druhé světové války docela jiný.

Zdokonalení a nedostatky

Letoun Me.262 ukázal světu, co proudový motor dokáže, ale rozhodně nebyl dokonalý. Spotřeba paliva byla extrémně vysoká, 35 litrů každou minutu. To pochopitelně omezovalo množství času, které mohl letoun strávit ve vzduchu. Několik jich muselo pro nedostatek paliva nouzově přistát a padly do rukou Spojenců.

Vysoká rychlost letadla představovala další unikátní problém. Svým způsobem bylo letadlo až příliš rychlé, takže zbraně nemohly střílet přesně, což bylo v boji zblízka dost nepraktické. Němečtí piloti proto museli vyvinout novou taktiku, například tzv. „horskou dráhu“, kdy se k nepříteli přiblížili ve velké výšce, proletěli pod něj a znovu se otočili nahoru, aby snížili rychlost natolik, aby mohli střílet.

Nejlepší výsledky podávaly Me.262 při útocích na těžké bombardéry z větší vzdálenosti, a dokonce dosáhly úspěchů i proti obávaným Létajícím pevnostem B-17.

Po válce

Jakmile válka skončila, Američané, Britové a Sověti se snažili zabavit a prozkoumat veškerou dokonalejší technologii vyvinutou Němci a zbývající Me.262 rychle zabrali pro sebe. Letadlo bylo rozsáhle zkoumáno a získané informace pomohly při vývoji budoucích proudových letadel.

Zatímco ostatní získávali informace, které pak začlenili do vlastních originálních návrhů, české vzdušné síly vyvinuly variantu Me.262 s názvem Avia S-92, která létala několik let až do nahrazení modernějšími sovětskými letadly.

Věk pístových motorů definitivně skončil. V době korejské války (od 1950) již byla velká většina letadel ve službě proudových, a v následujícím desetiletí pomalu stroje s pístovými motory vymizely, protože byly oproti proudovým zastaralé.

Me.262 dnes

Několik exemplářů Me.262 přežilo až dodnes a pár jich najdete i v Evropě. Jeden si můžete prohlédnout v Deutsches Museum v německém Mnichově. Další se nachází v muzeu RAF v Londýně. Letecké muzeum v Praze pak vystavuje variantu Avia S-92.

Letadlo Me.262 se dostalo i do obecného povědomí a objevilo se v několika filmech a knihách. Je dokonce tématem písně kapely Blue Öyster Cult.

Me.262 ve hře World of Warplanes 

Me.262 je na německém technologickém stromě stíhačkou VIII. úrovně. První, čeho si nejspíš při vzletu všimnete, je změna zvuku – totam je hučení vrtule, nahradil jej řev proudových motorů. Ve srovnání s předchůdcem, Me.290A1, si také okamžitě všimnete jeho vysoké rychlosti.

Zvyknout si na tento letoun může chvilku trvat, protože se chová trochu jinak, než letadlo s pístovým motorem. Obzvlášť si dejte pozor na přehřívání u těžkých manévrů.

Celkově platí, že byste se k němu měli chovat jako v reálu. Pro sestřelení bombardérů využijte svou vysokou rychlost a sílu a potom se stáhněte ke svému týmu a pomozte mu se zbývajícími stíhačkami.