Popis: Kaňon je dějištěm bitvy o jedinou silnici, vinoucí se celým regionem skrz obří průrvu. Hornatý terén, vlhké klima a nízká oblačnost donutily protivníky pozastavit ofenzívu a opevnit se na vyvýšených pozicích v očekávání vzdušného vítězství.
Kaňon | Statistiky |
---|---|
(klikněte pro zvětšení) |
Rozloha Úroveň letadel Typ mapy Převýšení Poprvé představena ve |
Nejvyšší mapa ve World of Warplanes
První, čeho si při vstupu do bitvy na mapě Kaňon všimnete, jsou dva horské masivy na obou stranách mapy. Dvě předchozí mapy s nejvyšším převýšením, Jadran a Fjordy, které se chlubily impozantním převýšením 2 700, respektive 2 200 metrů, byly sesazeny ze svých trůnů 4 500 metrů vysokými obry právě na mapě Kaňon. A taková rada na okraj: Nesnažte se vystoupat nad vrcholky hor! Takové dobrodružství může skončit špatně i pro dvoumotorové bestie jako jsou německé těžké stíhače. Ale pokud Vás představa romantického výstupu na vrchol přesto ne a ne pustit, zkuste jeden z proudových letounů na vyšších úrovních. Výstup pak proveďte v opatrných spirálách. Rozhodně nezkoušejte vystřelit kolmo vzhůru, to byste šli zase velmi rychle k zemi!
Země, kam se podíváš
Společně s Majákem je Kaňon aktuálně největší mapou ve hře díky své rozloze 12,6 x 12,6 km. Je pravda, že velká část této plochy je nepřístupná, a to i pro vládce nebes, ale nižší, lépe přístupné oblasti jsou natolik rozsáhlé, že z této lokace dělají nejlepší mapu pro letadla V. úrovně a vyšší.
Zmíněný kaňon si razí cestu po celé délce mapy, kterou zároveň rozděluje na dvě, postupně se zvyšující poloviny. Zdejší bujně zelené luhy a jen občasná vegetace dávají vzpomenout na mapu Asijská hranice, čerpající inspiraci v Barmě, nedaleko od Nepálu, který mapě Kaňon sloužil jako předloha.
![]() |
![]() |
![]() |
Letecké snímky mapy Kaňon viděny ze severu (vlevo), z jihu (střed) a z východu (vpravo). |
Přežít v „koridoru“
Zvláštností, a koneckonců jakýmsi poznávacím znakem této mapy je dlouhý koridor, kterým oba týmy musí proletět, aby se dostaly na nepřátelské území. Severní tým začíná na souřadnicích A5, C6 a B9 nad náhorní plošinou, kde se nachází tři skupiny pozemních cílů sestávající z konvojů, tanků a opevnění. Jižní tým vstupuje do boje na souřadnicích J3, J5 a K7 v blízkosti svých spojeneckých pozemních cílů stejného typu. Co je na rozmístění pozemních cílů nejzajímavější, že většina z nich je koncentrována kolem jedné oblasti, připomínající základnu, a to hluboko v přátelském teritoriu. Na roztroušené a osamocené pozemní cíle tu skoro nenarazíte, což znamená, že jakmile se ocitnete v blízkosti jednoho, pak jste v palebném poli téměř všech ostatních pozemních cílů a protivzdušných baterií nepřátelského týmu.
Pochopitelně pak pouze bitevníky mohou odolat takové palebné síle. Takže veškeré vzdušné souboje se většinou odehrávají v úzkém sevření kaňonu mezi severní a jižní polovinou mapy, konkrétně kolem souřadnic E5-6 a F5-6, kde jsou svahy příliš strmé, aby se tu dalo počítat s podporou pozemních jednotek. S vysokými horami v cestě, bitevníky jsou nuceny sestoupit hluboko do kaňonu, aby se alespoň částečně vyhnuly hladovým stíhačům nad nimi. Tento koridor, tedy v podstatě vstupní brána do nepřátelské základny, je požehnáním a prokletím zároveň. Letadla, která sestoupí do kaňonu, v některých případech nedoletí na druhý konec. Manévrování je tu obtížné a vyžaduje spoustu umu, a v případě jakékoli konfrontace s nepřítelem mají jen málo možností, jak se ze střetu vyvázat.
![]() |
![]() |
![]() |
Hustě „osídlené“ části mapy se nachází jako by bokem na terasovitých plošinách, které jsou navíc ukryté za mohutnou skalní obrannou zdí. |
Bez strategie to nejde
Úspěch či neúspěch na mapě Kaňon nakonec závisí na tom, jak moc je tým semknutý, a jak se dokáže vypořádat se situací v první „nárazové zóně“. Buď se oba týmy střetnou uprostřed, aniž by se jeden z nich posunul jen o píď dál, nebo se některým jednotkám podaří proniknout za nepřátelskou linii a rozšířit tak bojovou zónu, což podstatně mění dynamiku celé hry. V takovém případě je vrcholnou prioritou obrana. S tolika pozemními cíli koncentrovanými na malé ploše (téměř 30 jednotek pro každou stranu) zpravidla vyhrává tým, který dokáže udržet spojenecké bitevníky co nejdéle v akci. To je dáno tím, že ničení pozemních cílů přidává velký bonus k ukazateli převahy.
Úspěšné týmy budou schopné učinit taktické rozhodnutí, zda se oddají vzdušným soubojům uprostřed mapy (což je skutečně jediné vhodné místo pro tento typ boje), nebo jestli se pokusí o proražení nepřátelské linie a přistoupí na vzrušující (avšak nebezpečnou) hru o to, kdo uloví více pozemních cílů.
Troufnete si na sestup do kaňonu, piloti?