Popis: Kaňon je dějištěm bitvy o jedinou silnici, vinoucí se celým regionem skrz obří průrvu. Hornatý terén, vlhké klima a nízká oblačnost donutily protivníky pozastavit ofenzívu a opevnit se na vyvýšených pozicích v očekávání vzdušného vítězství.
Kaňon | Statistiky |
---|---|
(klikněte pro zvětšení) |
Rozloha Úroveň letadel Typ mapy Převýšení Poprvé představena ve |
Nejvyšší mapa ve World of Warplanes
První, čeho si při vstupu do bitvy na mapě Kaňon všimnete, jsou dva horské masivy na obou stranách mapy. Dvě předchozí mapy s nejvyšším převýšením, Jadran a Fjordy, které se chlubily impozantním převýšením 2 700, respektive 2 200 metrů, byly sesazeny ze svých trůnů 4 500 metrů vysokými obry právě na mapě Kaňon. A taková rada na okraj: Nesnažte se vystoupat nad vrcholky hor! Takové dobrodružství může skončit špatně i pro dvoumotorové bestie jako jsou německé těžké stíhače. Ale pokud Vás představa romantického výstupu na vrchol přesto ne a ne pustit, zkuste jeden z proudových letounů na vyšších úrovních. Výstup pak proveďte v opatrných spirálách. Rozhodně nezkoušejte vystřelit kolmo vzhůru, to byste šli zase velmi rychle k zemi!
Země, kam se podíváš
Společně s Majákem je Kaňon aktuálně největší mapou ve hře díky své rozloze 12,6 x 12,6 km. Je pravda, že velká část této plochy je nepřístupná, a to i pro vládce nebes, ale nižší, lépe přístupné oblasti jsou natolik rozsáhlé, že z této lokace dělají nejlepší mapu pro letadla V. úrovně a vyšší.
Zmíněný kaňon si razí cestu po celé délce mapy, kterou zároveň rozděluje na dvě, postupně se zvyšující poloviny. Zdejší bujně zelené luhy a jen občasná vegetace dávají vzpomenout na mapu Asijská hranice, čerpající inspiraci v Barmě, nedaleko od Nepálu, který mapě Kaňon sloužil jako předloha.
Letecké snímky mapy Kaňon viděny ze severu (vlevo), z jihu (střed) a z východu (vpravo). |
Přežít v „koridoru“
Zvláštností, a koneckonců jakýmsi poznávacím znakem této mapy je dlouhý koridor, kterým oba týmy musí proletět, aby se dostaly na nepřátelské území. Severní tým začíná na souřadnicích A5, C6 a B9 nad náhorní plošinou, kde se nachází tři skupiny pozemních cílů sestávající z konvojů, tanků a opevnění. Jižní tým vstupuje do boje na souřadnicích J3, J5 a K7 v blízkosti svých spojeneckých pozemních cílů stejného typu. Co je na rozmístění pozemních cílů nejzajímavější, že většina z nich je koncentrována kolem jedné oblasti, připomínající základnu, a to hluboko v přátelském teritoriu. Na roztroušené a osamocené pozemní cíle tu skoro nenarazíte, což znamená, že jakmile se ocitnete v blízkosti jednoho, pak jste v palebném poli téměř všech ostatních pozemních cílů a protivzdušných baterií nepřátelského týmu.
Pochopitelně pak pouze bitevníky mohou odolat takové palebné síle. Takže veškeré vzdušné souboje se většinou odehrávají v úzkém sevření kaňonu mezi severní a jižní polovinou mapy, konkrétně kolem souřadnic E5-6 a F5-6, kde jsou svahy příliš strmé, aby se tu dalo počítat s podporou pozemních jednotek. S vysokými horami v cestě, bitevníky jsou nuceny sestoupit hluboko do kaňonu, aby se alespoň částečně vyhnuly hladovým stíhačům nad nimi. Tento koridor, tedy v podstatě vstupní brána do nepřátelské základny, je požehnáním a prokletím zároveň. Letadla, která sestoupí do kaňonu, v některých případech nedoletí na druhý konec. Manévrování je tu obtížné a vyžaduje spoustu umu, a v případě jakékoli konfrontace s nepřítelem mají jen málo možností, jak se ze střetu vyvázat.
Hustě „osídlené“ části mapy se nachází jako by bokem na terasovitých plošinách, které jsou navíc ukryté za mohutnou skalní obrannou zdí. |
Bez strategie to nejde
Úspěch či neúspěch na mapě Kaňon nakonec závisí na tom, jak moc je tým semknutý, a jak se dokáže vypořádat se situací v první „nárazové zóně“. Buď se oba týmy střetnou uprostřed, aniž by se jeden z nich posunul jen o píď dál, nebo se některým jednotkám podaří proniknout za nepřátelskou linii a rozšířit tak bojovou zónu, což podstatně mění dynamiku celé hry. V takovém případě je vrcholnou prioritou obrana. S tolika pozemními cíli koncentrovanými na malé ploše (téměř 30 jednotek pro každou stranu) zpravidla vyhrává tým, který dokáže udržet spojenecké bitevníky co nejdéle v akci. To je dáno tím, že ničení pozemních cílů přidává velký bonus k ukazateli převahy.
Úspěšné týmy budou schopné učinit taktické rozhodnutí, zda se oddají vzdušným soubojům uprostřed mapy (což je skutečně jediné vhodné místo pro tento typ boje), nebo jestli se pokusí o proražení nepřátelské linie a přistoupí na vzrušující (avšak nebezpečnou) hru o to, kdo uloví více pozemních cílů.
Troufnete si na sestup do kaňonu, piloti?