-
![LANG-CODE-KEY]()
LANG_NAME_KEY
Americký letoun Curtiss P-36 Hawk je jedním z prvních příkladů letadla s kovovou kostrou a ve 30. a 40. letech byl docela běžný. Sloužil nejen v amerických vzdušných silách, ale rozšířil se do celého světa. Významně se využíval v Evropě (zejména ve Francii) i na druhé straně Pacifiku. V tomto článku se na tohoto praotce leteckého inženýrství podíváme zblízka.
Letoun Curtiss P-36 Hawk byl původně soukromou záležitostí společnosti Curtiss-Wright. Jeho projekt měl být přihlášen do soutěže vyhlášené vzdušnými silami Spojených států (USAAC) v květnu 1935. Společnost se rozhodla přihlásit celokovovou stíhačku se zatažitelným podvozkem a pověřila inženýra společnosti Northrop Donovana Berlina vedením návrhářského týmu.
Původní prototyp se nazýval Model 75. Měl motor Wright XR-1670-5 a byl kompletně vyroben z kovu, pouze povrch řídících ploch byl pokryt látkou. První testovací lety ukázaly, že dokáže vyvinout rychlost až 452 km/h. Byly zde však i problémy, zejména se spolehlivostí motoru. Piloti považovali letadlo za velice snadno ovladatelné, ale chybělo mu pancéřování nebo samosvorné obaly palivových nádrží (což ovšem bylo v té době normální). Použitý návrh zatažitelného podvozku si už navíc nechala patentovat společnost Boeing, takže náklady pro společnost Curtiss vzrůstaly o licenční poplatky.
Nadešel čas soutěže. Letadlo vyrazilo do státu Ohio, kde se soutěž konala, ale tehdy se stalo něco neočekávaného. Jeden ze soutěžících, Serversky P-35 cestou havaroval! V důsledku toho byla soutěž odložena.
Curtiss využil odkladu k tomu, aby na svém stroji provedl další vylepšení. Nová verze se nazývala Model 75B. Hlavní změnou byla výměna nespolehlivého motoru za typ Wright XR-1820-39. Trup letadla byl upraven tak, aby se zlepšil výhled. Také byla přidána charakteristicky protažená zadní skla.
Soutěž se konečně konala v dubnu 1936. Curtissovi se však nedařilo. Nový motor nedokázal podat odpovídající výkon a letoun dosáhl rychlosti pouhých 460 km/h.
Konkurenční společnost Seversky se vzpamatovala z havárie a i když jejich letadlo také nepodalo nijak oslnivý výkon a bylo dražší, bylo vyhlášena vítězem a společnost získala kontrakt na výrobu 77 letadel.
USAAC však byla znepokojena zrychleným politickým vývojem v Evropě a bála se, že společnost Seversky nedokáže zajistit dostatečně rychlé dodávky. Jako záložní řešení si proto objednala tři prototypy u společnosti Curtiss. Model 75 dostal vojenské označení P-36.
Došlo k dalším změnám. Opět se vyměnil motor, tentokrát na Pratt & Whitney R-1830-13 Twin Wasp o výkonu 900 koní. Zadní kryt kabiny se ještě více protáhnul a podvozek byl doplněn o zatahovací ostruhové kolo.
Tato nová verze si vedla nebývale dobře a výsledkem bylo, že v roce 1937 si USAAC objednala asi 200 nových strojů. Jednalo se o největší mírovou objednávku v historii.
Vyrobeno bylo několik variant P-36, pojmenovaných jednoduše od P-36A až (X)P-36G. Tyto verze byly podobné originálním prototypům, měly však lepší motory a zbraně. Američané však P-36 příliš nevyužívali a rychle přešli k jeho následníkovi, letounu Curtiss P-40. Značné množství upravených letadel P-36 však putovalo ke spojencům po celém světě. Právě tyto stroje získaly označení „Hawk 75“. Celkem bylo vyrobeno asi 1 400 exemplářů, přičemž pouze asi 200 byly originální americké P-36.
Ve Spojených státech se tento letoun nikdy příliš nepoužíval, ale popularitu získal v jiných zemích - zejména Francouzi tento model hojně využívali. Poté, co obdrželi z Ameriky prvních 100 letadel Hawk 75A-1, začali je sami upravovat a vyrábět vlastní varianty, které označovali Curtiss H-75. Právě jedno z těchto letadel zaznamenalo první francouzské vítězství nad německou stíhačkou ve druhé světové válce. V průběhu války pak H-75 zaznamenaly 275 potvrzených sestřelů a důležitou roli hrály ve stovce dalších.
Britové se rozhodli letadla Hawk nekupovat, ale nakonec se jim přesto dostalo do rukou 229. Jednalo se například o přesměrované zásilky do okupované Francie nebo letadla prchajících francouzských pilotů. Britské stroje nesly označení Mohawk a používaly se v koloniálních oblastech v Indii, Barmě a Jižní Africe.
Dalším hlavním uživatelem letadel P-36 bylo Finsko. Mezi finskými piloty byl tento letoun velice populární a jejich pouhých 44 strojů zaznamenalo fenomenálních 190 vítězství.
P-36 je americká stíhačka 5. úrovně. Je dostupná v několika konfiguracích v souladu s tím, jak se vyvíjela od prototypu YP-36 po vyráběné verze P-36A až G.
Důraz je kladen zejména na manévrovatelnost, která se nejlépe projeví v přímých soubojích na krátkou vzdálenost. Lze však provádět i útoky střemhlav nebo dokonce útočit na pozemní cíle.
Nejdůležitější výhodou tohoto letadle je právě manévrovatelnost. Díky ní můžete zůstato krok před nepřítelem, protože pokud vás trefí, váš tenký pancíř vás příliš neochrání. Pokuste se dostat k soupeřům co nejblíže a využijte své účinné kulomety.
Šťastný let!
