Muzeum Royal Navy Fleet Air Arm

Měl jsem to štěstí, že mě nedávno pozvali do Muzea Fleet Air Arm (Fleet Air Arm je leteckou složkou britského námořnictva) v britském Somersetu, které je majitelem největší evropské sbírky námořních letadel.

Muzeum, které otevřelo v roce 1964, stojí hned vedle letiště u základny RNAS Yeovilton (také známo jako HMS Heron) a burácení letadel mu skutečně vdechuje život.

Výstavba letiště začala v roce 1939 a vzletové dráhy byly dokončeny roku 1941. Škola námořních pozorovatelů (Naval Observer School) se na základnu HMS Heron přesunula roku 1940 a brzy následovala i škola námořních stíhačů (Naval Air Fighter School). Vzletové dráhy byly roku 1952 prodlouženy, načež roku 1957 následovalo další prodloužení, aby se vyhovělo požadavkům proudových letounů.

Muzeum sestává ze čtyř velkých hal. Každá hala má několik podlaží, která vyprávějí příběhy námořního letectví sahající k prvním strojům s posádkou taženým loděmi, héliem naplněným vzducholodím, hydroplánům, dvojplošníkům, přes letouny na letadlových lodích z druhé světové války až k moderním letounům Sea Harrier a helikoptérám.

Začátky

Na začátku 20. století britské královské námořnictvo používalo k průzkumu balóny a vzducholodě. Po havárii vzducholodě královského námořnictva Mayfly roku 1911 (vzducholoď se při vysunování z hangáru rozlomila na dvě části) dospěl První lord admirality Winston Churchill k přesvědčení, že je potřeba vyvinout vojenský letoun. 

Roku 1912 vláda vytvořila vzdušné síly Royal Flying Corps. Britské královské námořnictvo dostalo vzducholodě původně v majetku britské pozemní armády. Námořnictvo také dostalo dvanáct letadel, která se používala v součinnosti s loděmi. První let z pohybující se lodi se uskutečnil v květnu 1912. Následující rok byla zahájena výroba první letadlové lodi s názvem Hermes.

Flight Sub-Lieutenant Warneford RN

Propuknutí první světové války

Když v srpnu 1914 začala první světová válka , čítaly nově zformované námořní vzdušné síly Royal Naval Air Service (RNAS) 93 letadel, šest vzducholodí a přes 700 osob. Když se v dubnu 1918 tyto síly sloučily s Royal Flying Corps a utvořily tak královské letectvo Royal Air Force, sloužilo v RNAS kolem 3 000 letadel, přes 100 vzducholodí a více než 55 000 osob.

Hlavní role RNAS byl průzkum pro loďstvo, hlídkování u pobřeží a hledání nepřátelských lodí a ponorek, útoky na nepřátelské pobřežní oblasti a obrana Británie před nepřátelskými nálety. Hlavní letecké eso v RNAS byl Raymond Collishaw s 60 vítězstvími. 

RNAS však sklidila silnou kritiku za to, že během první světové války nebyla schopna zabránit bombovým náletům vzducholodí Zeppelin v jižní Anglii. V únoru 1916 došlo ke změnám metod a o vzducholodě Zeppelin nad Británií se nyní měly postarat síly Royal Flying Corps. Síly RNAS se nyní měly zaměřit na bombardování vzducholodí Zeppelin na německých letištích. 

Síly RNAS také měly na západní frontě stíhací letky. Oblibě těchto pilotů se těšily letouny Bristol Scout, Sopwith Pup a Sopwith Camel. V dubnu 1918 se RNAS sloučily s Royal Flying Corps, čímž vzniklo královské letectvo Royal Air Force. Britské královské námořnictvo nemělo nad jednotkami Fleet Air Arm praktickou kontrolu až do roku 1939.

Krátká replika S27 originálu z roku 1910

Sopwith Pup (replika)

Fleet Air Arm a druhá světová válka

Na začátku druhé světové války se Fleet Air Arm skládala z 20 letek a 232 letounů.

Druhá světová válka změnila tvář letectví a námořní taktiky. Hlavní boje už neprobíhaly loď proti lodi, ale letadla proti lodi. Změna to byla velmi účinná. Noční ochromení italské flotily v roce 1940 v přístavu Taranto dvouplošníky Swordfish vyzbrojenými torpédy je nepochybně nejlepší příklad úspěchu Fleet Air Arm za druhé světové války.

Fleet Air Arm sloužila na téměř všech bojištích druhé světové války, zúčastnila se bitvy o Francii, bitvy o Británii, bitvy o Atlantik, tažení v poušti severní Afriky a Libye, vylodění v Normandii, bojů o Pacifik a Indický oceán. Síly Fleet Air Arm nechyběly ani při invazi na Madagaskar, Japonsko, Sicílii, Itálii a do jižní Francie.

Corsair KD 431

Fairey Firefly TT4

Ze všech britských vojenských složek potopily síly Fleet Air Arm také největší množství nepřátelských lodí. Fleet Air Arm byla jednou z hlavních zbraní proti německým ponorkám U-Boat. Posádky Fleet Air Arm byly v leteckém boji velmi schopné. Jejich řady zahrnovaly mnoho leteckých es, která si vysloužila četná uznání, včetně dvou Viktoriiných křížů, mnoha Řádů za vynikající službu (DSO), Křížů za vynikající službu (DSC), Medailí za zásluhy (DSM) a pochval v záznamech.

F4U Corsair

Supermarine Seafire F17

Koncem druhé světové války čítaly síly Fleet Air Arm 59 letadlových lodí, 3 700 letadel, 72 000 osob a 56 leteckých stanic rozesetých všude po světě. Letadlová loď nahradila bitevní loď coby hlavní loď flotily. Letouny na její palubě byly zbraní samy o sobě.

Letouny Fleet Air Arm s pístovými motory se již blížily limitům svého vývoje. Hoverfly, první funkční helikoptéra, byla do výzbroje Fleet Air Arm již zařazena a letoun Sea Fury, společně s letounem Firefly, hrál významnou roli v dalším konfliktu – Korejské válce.

Korejská válka 1950-1953

Letouny Supermarine Seafire, Hawker Sea Fury a Fairey Firefly ze sledu lehkých letadlových lodí představovaly jediné britské letecké zapojení do korejské války. Jedna z prvních pátracích a záchranných helikoptér Westland Dragonfly byla poprvé použita v této válce.

LIM2 (kopie MIG 15)

Sea Harrier

Mc Donnell Douglas F-4 Phantom II

Muzeum nabízí prvotřídní, fascinující vhled do historie Fleet Air Arm a měl by do něj zavítat každý fanoušek letectví. Momentálně pracují na několika fascinujících projektech včetně renovace letounu Fairey Barracuda (o tom více později).

Mé velké díky patří všem v muzeu za jejich vstřícnost a příležitost k návštěvě.

Chcete-li se dozvědět více historických zajímavostí, sledujte The_Challengera na.