Slavnostní podpis

16. října 2012, 17:30: Stojím v elegantní jednací místnostni hotelu Kumudra v myanmarském novém hlavním městě Neipyijto („sídlo králů“) a hledím do tváří padesáti vládních představitelů v oslnivých černých slavnostních oblecích ve společnosti jejich žen oděných do barevných lingyi. Nejstarší ministři sedí v přední řadě v ozdobných zlatých židlých. Přítomen je také tucet televizních štábů a fotografů z různých myanmarských a mezinárodních zpravodajství. Britský zástupce velvyslance v Myanmaru, Matthew Hedges, je rovněž přítomen, stejně jako druhý tajemník Fergus Eckersley. Ti všichni dorazili, aby se zúčastnili slavnostního podepisu. Je to slavnostní a vážná událost. Stojíme s Davidem na stupínku a máme na sobě černé obleky a kravaty. Právě se chystáme podepsat dohodu, která nám umožní vykopání a repatriaci jakýchkoliv letadel, které najdeme na někdejších letištích RAF v Myanmaru. Na tento okamžik jsme čekali dlouho – pro mě to bylo pět měsíců práce, pro Davida čtvrt jeho života.

Představitel Myanmaru přivítal shromážděné hosty a řekl, že doufá, že tento projekt národy Velké Británie a Myanmaru více sblíží. V proslovu zástupce velvyslance Jejího veličenstva, který vřele hovořil o projektu jako o společném dědictví, byl cítit sentiment. Proslovy skončily, David a Htoo Htoo Zaw (Davidův obchodní partner) podepsali čtyři kopie dohody, kterou spolupodepsali také ministři. Já se podepsal coby svědek. Obecenstvo zatleskalo, fotoaparáty cvakaly a politici nám potřásli rukama. Poté jsme se přesunuli na druhý konec haly a usedli k večeři. Byl to příjemný večer a potěšující konec měsíců tvrdé práce. Zprávy o podepsání rychle obletěly svět. Ve Velké Británii o této události psaly například deníky Guardian, Mirror, a Telegraph.