Šweitigoumská pagoda

Léto v Rangúnu je nesnesitelně horké. Slunce nemilosrdně praží a jak napsal Orwel v románu Barmské dny: „horko se valí po zemi jako z pece.“ A když k tomu zaprší, ulice se promění v saunu. Jakmile vykročíte z hotelu, brýle se vám okamžitě zamlží a košile přilepí na záda. Nejlepší místem, kde se lze zchladit, je pahorek Singaturra Hill, kde odpolední vánek ochlazuje příchozí poutníky i kajícníky. Potřeboval jsem se dostat z hotelu. Rozhodl jsem se proto vylézt na tento pahorek a popřemýšlet. Jakmile deště trochu ustaly a vrátilo se sluníčko, nasedl jsem do oprýskaného taxi a to mne zavezlo k Šweitigoumské pagodě. Před vstupem do tzv. Jižní brány (mouk) jsem se zul a vylezl nekonečně dlouhé mramorové kryté schody až nahoru na vrchol pahorku. Mezi masivními červeno-zlatými sloupy, které podpírají arkádu kryjící schody, byly stánky obchodníků se soškami Buddhy, svíčkami, kadidlem, náboženskými knihami a amulety přinášejícími štěstí. Koupil jsem nějaké květiny (jako obětinu) a vystoupil na sluncem zalitý yin byin – obrovské mramorové nádvoří, na kterém Šweitigoumská pagoda stojí. Tato zlatá stúpa (buddhistická náboženská stavba) ve tvaru zvonu se tyčí desítky metrů nad řadou barevných chrámů a pagod, které ji obklopují. Posadil jsem se na navoskovanou dřevěnou podlahu chrámu poblíž jižního vstupu, sledoval mnichy a kajícníky, jak pomalu obcházejí pagodu, a rozjímal nad naší cestou. 

Šweitigoumská pagoda zaujímá v srdcích Barmánců zvláštní místo. Právě odsud vyrazily v září 2007 tisíce mnichů do ulic a pochodovaly k domovu vůdkyně opozice, nositelky Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij, která byla v domácím vězení. Říkalo se tomu Šafránová revoluce. Vojenská junta nejprve zareagovala váhavě, ale poté již s narůstající silou. Zatýkala prodemokratické demonstranty, blokovala webové stránky, prováděla razie v klášterech a nakonec začala mnichy dokonce střílet. To vedlo k celosvětovému odsouzení a přísnějším sankcím. Přemýšlení nad dějinami mě zarazilo. Dělá Wargaming správnou věc? Je pro nás etické podnikat v Myanmaru? Jakoby cítil můj neklid, posadil se vedle mne mladý mnich, bosý a oděný v šafránovém rouchu. Krásnou angličtinou se mne zeptal, odkud jsem. Nakonec jsme hodiny mluvili o životě v Myanmaru, buddhistickém myšlení (o tom jsem docela dost načetl) a tzv. Paní (Lady) – jak Barmánci nazývají Su Ťij. Byl jsem překvapen, s jakou otevřeností mluví o politice. Svěřil jsem se mu se svými pochybnostmi o našem projektu. Odpověděl mi, že jsou-li naše záměry dobré a přinesou-li výhody Barmáncům, můžeme zde podnikat s čistým svědomím. Řekl jsem mu, že zde nejsme proto, abychom na tom podniku vydělávali, ale naopak veškerý zisk půjde na podporu restaurování veteránů. Řekl, že to je dobře a že nám to přinese mnoho zásluh. Jeho klidné chování mi připomínalo buddhistické rčení: „buď na světě, ale ne světský.“ Poslední paprsky slunce se odrážely od pagody a vlahý vánek profukoval chrámem. Chvíli jsme seděli a poslouchali zpěv mnichů. Nakonec jsem se rozloučil a poděkoval mu za společnost. Jeho jméno jsem bohužel nezachytil, ale bylo to velmi nezapomenutelné odpoledne. Šel jsem dolů z kopce, ujištěn o správnosti našeho cíle.

Po desetiletí zápasil Myanmar s dědictvím kolonialismu, zkázou způsobenou japonskou invazí, občanskou válkou a izolací, která následovala po válce. Mnoho návštěvníků mluví o Myanmaru jako o zemi, kde se čas zastavil. Ale doba se mění. V Myanmaru jsme právě v historický okamžik, kdy země prochází změnou od vojenské k občanské vládě, jsou propouštěni političtí zajatci a skončila cenzura tisku. Po volbách v dubnu 2012 se Evropská unie, Velká Británie a Spojené státy americké rozhodly zrušit sankce vůči Myanmaru. Su Ťij sice nejprve byla proti zrušení sankcí, aby stále existoval nějaký tlak na reformy, ale v září nakonec oznámila, že by měly být zrušeny. Sankce byly zásadní překážkou pro Davida a Wargaming, protože letouny samozřejmě nebylo možné během obchodního embarga vyvézt. Nyní, když „Paní“ dala své požehnání západním společnostem k podnikání v Myanmaru (budou-li se chovat eticky), byla naše cesta volná.