Den vzpomínek

9. listopadu jsem se na žádost našich obchodních partnerů znovu vrátil do Myanmaru, abych prošel návrh na vykopávky a připravil se na setkání s vládním výborem ohledně letounů Spitfire. Má návštěva se shodou okolností uskutečnila zrovna tehdy, kdy se slaví Den vzpomínek (také známý jako Den válečných veteránů). Ten připomíná příměří, kterým skončila první světová válka – den, kdy srpnová děla konečně utichla. Den vzpomínek se každoročně slavní 11. listopadu v celém Commonwealthu. Britská ambasáda se dozvěděla, že jsme s Davidem ve městě, a pozvali nás na ceremoniál na válečném hřbitově Taukkyat hned za Rangúnem. Hřbitov byl založen roku 1951. Najdeme zde hroby více než 6374 vojáků Commonwealthu, z nichž 867 je stále neznámých. V kamenných sloupech pomníku jsou vyryta jména více než 27 000 vojáků z celého Commonwealthu, jejichž těla se nikdy nenašla – mladí muži z Afriky, Indie, Austrálie a Velké Británie. V centrální rotundě pomníku rytým nápisem v barmštině, hindštině, urdštině, písmem gurmukhí a v angličtině stojí: „Zemřeli za všechny svobodné lidi.“ 

Ráno bylo jasné a prosluněné s nádherně modrým nebem. Dorazili jsme brzy. Přivítali nás členové Královské britské legie, kteří nám na klopu připnuli kvítek máku – symbol vzpomínání a úcty. Velvyslanci a vojenští přidělenci, staří veteráni bojů v Barmě, jejich rodiny, anglikánští kněží a další se shromáždili, aby vzdali čest padlým. Britský velvyslanec Andrew Heyn shlížel z pódia na malou skupinku stárnoucích veteránů, kteří měli hrudě hrdě ověšeny medailemi. Mluvil o bratrství a odvaze, ale také o smutku a kruté realitě války. Poté přednesl proslov reverend David Judson Hogarth. Zarecitoval „Ódu na vzpomínání“ (v angličtině „Ode of Remembrance“) z básně Laurence Binyona „For the Fallen“ (v překladu „Za padlé“). Nakonec se dostalo i na starého veterána bojů v Barmě, který zarecitoval slavný epitaf z města Kohima od majora Johna Etty-Leala. 

Když kráčíš domů
Pověz jim o nás a řekni 
Za váš zítřek 
Dnes jsme padli 

Po krátké pauze dva zástupci myanmarských ozbrojených sil Tatmadaw zahráli na trubku tklivou vojenskou melodii jménem The Last Post, po které následovaly dvě minuty ticha. Poté zahráli skladbu The Reveille, která symbolizuje východ slunce, naději a obnovu. Sledovali jsme, jak v rotundě pomníku velvyslanci z dvaceti zemí pokládají věnce. Byla to dojemná připomínka událostí, které se tu před 70 lety odehrály.