Mnoho let, alespoň ve Velké Británii, se „letecká archeologie“ považovala za pátrání po pamětihodnostech pocházejících většinou z ikonických letounů, které prováděli spíše nadšenci než profesionální archeologové. Ti tuto oblast spíše zanedbávali či zcela ignorovali. Je pravda, že mnoho archeologů by nedopustilo nazývat tuto disciplínu „archeologií“, protože její příznivci nevyužívali archeologické metody, nezaznamenávali postup vykopávek, nevydávali zprávy a někteří dokonce v průběhu vykopávek nevhodně zacházeli s pozůstatky posádek. Rozsah této činnosti dohnal Velkou Británii v roce 1986 k tomu, že byl schválen zákon o ochraně vojenských památek. Ten nařizoval každému, kdo by se chtěl věnovat vykopávání vojenských letounů kterýchkoliv zemí na území Velké Británie, činit tak pouze s licencí od ministerstva obrany.
V současnosti však mezi archeology začíná převládat názor, že na leteckou archeologii potřebujeme sofistikovanější pohled, který by jednotlivé letadlo vnímal jako klasické archeologické naleziště ukrývající choulostivé nálezy v podobě nápisů a znaků zanechaných pozemním personálem, poškození z bojů, opravené části, ale také jako výraz kultury, která tento stroj vytvořila a používala. V tomto kontextu můžeme letoun vnímat jako středobod komplikované sítě ekonomické investice, podpory, zásobování a funkce, nyní filtrovaný lidskou a kulturní pamětí.
Jak například ve své knize „Spitfire“ Jonathan Glancey tak dobře popsal, Spitfire je kromě prvotřídně navrženého letadla také ikonickým kouskem industriálního designu Art Deco a pro Brity je symbolem národní hrdosti a identity.
Myšlenkový pochod za tímto novým přístupem nejlépe popisuje tato citace z roku 1996 z dokumentu „Směrnice pro vyhodnocování a dokumentování historických leteckých objektů“, který vydalo americké Ministerstvo vnitra, Národní služba parků a Národní registr historických míst (Anne Milbrooke a kol., 1998).
"Letectví znamená přece jen více než letadla. Je to technologie široce definující, zahrnuje letadla a vraky letadel, výrobní a testovací zařízení, letecké terminály a další složky podpory civilního, vojenského a komerčního létání. Letadlo se postupem času stalo dopravním prostředkem a hybatelem vojenských revolucí. Letectví obecně prostoupilo životem dvacátého století. Význam letectví odráží nesčetné kapitoly americké historie, architektury, archeologie, konstruktérství a kultury. Důležité oblasti v Národním registru zahrnují i místa důležitá z pohledu letectví. To totiž sehrálo důležitou roli v historii zemědělství, architektury, archeologie, umění, obchodu, komunikací, vzdělávání, konstruktérství, zábavy a rekreace, průmyslu, vynalézání, krajinné architektury, vojenství, vědy, společenských věd a přepravy. Milbrooke, 1998, str. 7"
Tento koncept jsem již kdysi na místě spojeném se Spitfirem využil. V létě 2011 jsem vedl vykopávky havarovaného Spitfiru X4273, který byl sestřelen nad Londýnem během bitvy o Británii. Pilot při tom zemřel, byl to Pilot Officer Robin MacGregor Waterson. Vykopávka, na kterou nám poskytlo licenci britské Ministerstvo obrany, ostatně tak, jak to musí být u všech vykopávek vojenských letadel ve Velké Británii, přinesla jedno zjištění. A sice to, že už tu v roce 1940 někdo všechno vybral, a tak jsme nenašli nic, co by se nějak pojilo s letadly. I když pro sponzora, jedno letecké muzeum, byla vykopávka velké zklamání, jednalo se o úspěch po stránce forenzní archeologie.
Při práci s nalezištěm jsme totiž postupovali tak, jak se u správných archeologických vykopávek sluší a patří. Rozhodně jsme se jen tak nevrhli na kopání a nehledali nálezy. Díky tomu se nám podařilo zjistit více o okolnostech pádu letadla stejným způsobem, jako by státní orgány vyšetřovali leteckou nehodu dnes. Forenzní ohledání místa nehody ukázalo, že havárie letadla Pilot Officera Watersona byla poněkud jiná, než se doposud myslelo. Letoun se například nezavrtal do země příliš hluboko. Toto zjištění dalo smysl některým současným svědectvím a dochovaným pramenům o nehodě, které se za mnoho let nashromáždily díky práci projektových výzkumníků.
Tento projekt prozkoumání legendy pohřbených Spitfirů na letišti Mingaladon představuje příležitost použít ikonický letoun Spitfire jako čočku, která nám dá spatřit mikrovesmír zapomenuté války v Barmě a pomůže nám vyhledat historické a materiální stopy lidí, jejichž životy válka ovlivnila. To samozřejmě zahrnuje vojáky Královského letectva, Japonských vzdušných sil a Americké dobrobolnické skupiny (AVG) – slavné Létající tygry. Nesmíme ale zapomenout, že sem patří také lidé z Rangúnu a Mingaladonu, a také uprchlíci, kteří dle dochovaných pramenů zapalovali ohniště podél cesty do Pegu u letištně Mingaladon. To byly chaotické první měsíce roku 1942, kdy se britská armáda a letectvo stáhli a nahradily je síly japonského císařství. O jeho silách víme, že do roku 1945 neměli už ani tak prosté věci, jako jsou hrnce a pánve na přípravu jídla.
<< Předchozí | Další >> |
---|