Peníze v Myanmaru

V neděli jsem se při čekání na zprávy z Neipyijta rozhodl zabít čas návštěvou trhu Bogyoke, což je obrovský trh z koloniální éry plný starožitností, šperků, látek, nefritových řezeb a barmského řemeslného díla všeho druhu. Najdete tu také neoficiální směnárníky, kteří se honí za cizinci se slovy „směnit peníze?“. Povězme si něco málo o tom, jak se tu k penězům přistupuje.

Myanmar je od světového společenství izolován už desetiletí. Od roku 2007 se země musí potýkat s ekonomickými sankcemi, které uvalila Velká Británie, USA a EU jako odpověď na tvrdé zákroky bývalého vojenského režimu proti prodemokratickým demonstracím. Jeden z důsledků této politické izolace (která nyní spolu se sankcemi již začíná ustupovat) je ten, že bankovní systém země není integrován se zbytkem světa. Nejsou tu žádné bankomaty. Nikdo nepřijímá kreditní karty. Nikde nemůžete zaplatit cestovními šeky. Musíte s sebou neustále tahat pytle hotovosti, abyste mohli za všechno zaplatit. Dokonce i za hotely. Aby toho nebylo málo, ceny hotelů se s přílivem západních podnikatelů během posledních třech měsíců ztrojnásobily.

V USA má jednodolarová bankovka za každých podmínek hodnotu jednoho dolaru. Pokud tedy není roztržená napůl, a i pak – s uvážlivým použitím lepicí pásky – je tato bankovka zákonným platidlem za dluhy veřejné i soukromé. V Barmě závisí hodnota zahraniční měny na jejím stavu a množství peněz, které chcete směnit. Obecně řečeno – čím větší nominální hodnota bankovky a čím lepší je její stav, tím lepší směnný kurz dostanete. Chcete-li koupit 850 kyatů za americké dolary a dostat se na úroveň oficiálního směnného kurzu kyatu vůči dolaru, musíte směnit alespoň jednu či více stodolarových bankovek v perfektním stavu. Bankovky nesmí být pomačkané. Žádné skvrny. Žádné ohyby. Žádné potrhané rohy. Žádné skvrny od inkoustu. Bankovky pouze v perfektním stavu, nezmačkané, čerstvé z tiskárny. Nejvyšší směný kurz, který se mi podařilo mimo letiště sehnat, bylo 830 kyatů za dolar. 

Posuzování hodnoty peněz v závislosti na jejich stavu připomíná praktiky penězoměnců v dobách evropského středověku. Aby se zvýšilo množství peněz v oběhu, středověcí panovníci často snižovali množství drahých kovů v mincích, zatímco jejich nominální hodnota zůstala stále stejná. Navíc nebylo nijak výjimečné, že se z okrajů mincí ořezala trocha drahého kovu, ten šel do kapsy a o něco menší mince se vrátily zpět do oběhu – opět za plnou nominální hodnotu. Není tedy překvapením, že se středověcí penězoměnci naučili nominální hodnotu mincí ignorovat a místo toho je vážili, zkoumali okraje a poté je směňovali za místní měnu. Myanmar se k těmto praktikám vrátil.

Na trhu Bogyoke jsem potkal starého Barmánce s neupravenou bradkou, který s sebou nosil naditou peněženku. Nabídl mi, že mi za americký dolar dá 830 kyatů, když jich směním 100. Souhlasil jsem. Za moji uhlazenou a téměř perfektní stodolarovou bankovku mi napočítal štos potrhaných bankovek v hodnotě 1000 kyatů. Byly tak potrhané a opotřebené, že byly na dotek jak tenkovrstvé ubrousky. Napůl vážně jsem žertoval, že ty jeho bankovky jsou ve špatném stavu, a tak bych měl dostat lepší směnný kurz. Vtip pochopil a od srdce se zasmál. Pak mi pověděl: „U těchhle bankovek to nevadí!“