Získání historických letounů

Jmenuji se Tracy Spaight. Jsem ředitelem speciálních projektů ve společnosti Wargaming. Ve společnosti jsem začal pracovat v lednu 2012 s pokynem, abych se nebál a – slovy našeho generálního ředitele Victora Kisleyho – „dělal cool věci“. Jsem studovaný historik, takže jsem se rozhodl zaměřit na restaurování veteránů, vozidel z druhé světové války, a vzdělávací projekty s muzei na druhou světovou válku zaměřenými. Na jaře jsem navázal partnerství s Pacific Battleship Center, neziskovou organizací, která restaurovala 270 metrů dlouhou bitevní loď USS Iowa z druhé světové války, nedávno přesunutou k molu číslo 87 v Los Angeles. Můj kolega tankista Nicholas (Chieftain), který o lodi psal zde, mi dodal kontakt na ředitele této organizace. Společnost Wargaming – ve spolupráci s Vertex Productions a Babich Design – vyrobila tříminutový počítačem generovaný film o lodi USS Iowa, který nyní běží v digitálním kině muzea. Právě jsme v procesu budování herní místnosti o rozloze asi 93 m² na palubě lodi a vytváříme speciální herní scénář pro hru World of Warplanes. Návštěvníci muzea budou mít možnost létat s letouny Corsair a Hellcat a bránit loď USS Iowa proti japonským letadlům. O naší práci na lodi USS Iowa si můžete přečíst zde.

Bezprostředně po projektu na bitevní lodi jsem tak trochu nevěděl, čím se zabývat dál – koneckonců, co dokáže překonat 45 000 tunovou bitevní loď z druhé světové války? Tehdy jsem narazil na příběh o Spitfirech. V žádném případě nejsem expert na letadla Spitfire. Popravdě řečeno, vše, co o nich vím, jsem se naučil při velmi komplikovaném sestavování modelu Spitfire Mark 1, když mi bylo dvanáct roků. Kromě něj jsem ještě postavil model letadel P-51 Mustang a BF 109. Tato tři letadla byla zavěšena na stropě mého dětského pokoje pomocí rybářského vlasce, v pozici zcela nepravděpodobného leteckého souboje, ve kterém to nejvíce odnášela německá stíhačka. V následujících měsících jsem se o letounech Spitfire dozvěděl daleko více, od jejich návrhu konstrukce a výroby, přes způsob jejich přepravy a sestavení na místě, až po pilotáž a využití na různých frontách. Kromě toho jsem se také dozvěděl o georadaru, konfliktní archeologii a trpkosti válečné kampaně v Barmě.

Davida Cundalla jsem poprvé osobně poznal 15. května 2012 v lobby historického hotelu Westin St. Francis na náměstí Union Square v San Franciscu. Během druhé světové války ubytovával tento hotel tisíce námořníků, vojáků a důstojníků na cestě do Pacifiku nebo při návratu z něj. Byl mezi nimi také generál Douglas MacArthur, takže si myslím, že to bylo velmi vhodné místo k našemu setkání. Davida jsem poznal ihned díky jeho fotce v novinách. Nad ostatními lidmi dost vyčnívá díky svým téměř dvěma metrům, širokým ramenům a ošlehané tváři. Je mu sice 62 let, ale díky těžké práci na svém 300akrovém rodinném statku v hrabství Lincolnshire má robustní postavu. Je to takový bodrý, pracovitý chlap, sůl země, který je prostě k tomu všemu také fanouškem letectví a hledání ztracených letadel z druhé světové války.

Když byl David malý kluk, vyprávěl mu jeho otec, zraněný v bitvě u Dunkirku v roce 1940 a později člen Home Guard (domobrany), příběhy z války. Tehdy se u Davida objevila fascinace letouny Spitfire. V brzkém věku musel opustit školu, aby mohl pomáhat na statku, ale snil o létání jako letci z druhé světové války, které tak obdivoval. Pilotní licenci na kluzáky získal v 16 letech a na motorová letadla v 17. Aniž by to jeho matka věděla, létal při každé příležitosti.

K objevení historických letounů se dostal David zcela náhodou, když jednou zaslechl příběh o letounu Spitfire, který havaroval v roce 1942 v hrabství Lincolnshire, nedaleko jeho domova. Zaujatý tímto příběhem vyhledal farmáře, který onen letoun viděl spadnout, když hrál s kamarády fotbal. Ten jej zavedl na místo dopadu, kde se detektoru kovů protočil ciferník, a o týden později zde již měl David přistavený bagr. Směrovku našel v hloubce asi 60 cm a blok motoru asi 2,5 metru pod zemí. Tím archeologii propadl. Nalezené letadlo byl Spitfire Mark 2B, který, jak se David později dozvěděl, pilotoval Američan jménem Samuel Fisk Wheeldon. Během výcviku se Wheeldonovo letadlo srazilo se strojem kamaráda z letky, Williama Arranda. Obě letadla havarovala. Wheeldonovi se podařilo katapultovat, ale neotevřel se mu padák; Arrand srážku přežil, ale zemřel později ve válce během hlídkového letu nad Francií. Zbytky Arrandova letadla našel a vyzvedl David několik mil od původního místa. 

Během 70. a 80. let minulého století našel David mnoho zbytků letadel z druhé světové války, včetně bombardéru, který spadl v hrabství Lincolnshire v roce 1944. Letoun se vracel z náletu nad Německem, byl prostřílený a hořel, takže posádka byla nucena vyskočit dříve, než mohla doletět na letiště. David a jeho přítel Dave Pantry (další farmář z hrabství Lincolnshire) nalezli letoun u vesnice Owston Ferry. Podle svědků se letoun zabořil nosem dolů rovnou do země. Jeho trup se po nárazu rozlétl na kousky a čtyři motory se zabořily tři metry do země. Davidovi se podařilo tyto motory a několik dalších součástí vyzvednout. Další vykopávky pak následovaly. V roce 1990 nalezl letoun Hawker Hurricane v močálech u vesnice Tetney, blízko města Grimsby. Pilot, který s tímto letounem létal, se na vykopávku přišel podívat a zmínil se, že nechal v kokpitu svou peněženku. David vylovil zabahněnou peněženku, která obsahovala dva dopisy – jeden od pilotovy manželky, druhý od milenky! A nakonec, v roce 1992, našel David letoun Spitfire Mark V u yorkshirského města Goole. Dopad byl tak prudký, že se letoun zabořil osm metrů hluboko do mokrého jílu, přičemž mu odpadla křídla a směrovka a z listu vrtule zbyl jen jakýsi propletený preclík. V každém z oněch případů daroval David nalezené artefakty muzeím a skupinám zabývajícím se leteckou historií.

Od té doby, co se v roce 1996 dozvěděl o letadlech Spitfire v Barmě (příběh přineseme v dalším blogu), byl David mužem s misí. Od roku 1998 cestoval do Myanmaru šestnáctkrát, napsal stovky dopisů veteránům z válečné kampaně v Barmě a hledal a naslouchal očitým svědkům, kteří byli během války na letišti Mingaladon. Provedl dva geofyzikální průzkumy a utratil velkou část vlastních peněz v honbě za snem: najít a vyzvednout neporušené Spitfiry. Britové mají dlouhou tradici zapálených amatérů, dobrodruhů a objevitelů, od Ernesta Shackletona a jeho nešťastného pokusu překročit Antarktidu v letech 1914 až 1917, během kterého byla jeho loď Endurance uvězněna a rozdrcena ledovými krami, až po Howarda Cartera a jeho dlouhé hledání Tutanchamonovy hrobky, kterou nakonec nalezl v roce 1922. David má stejný druh urputného odhodlání a posedlosti. Zažil mnoho nezdarů – neúspěšné výkopy, docházení peněz, uvěznění barmského předsedy vlády, který ho podporoval během prvních let po roce 2000, požadavky na velké finanční sumy od agentů, a dokonce, během jednoho opravdu nešťastného období, mu na hlavu mířila puška AK-47.

Během několika měsíců jsem po Davidově boku prožil stovky hodin cestováním do Myanmaru a zpět, setkáváním s vládními představiteli, jednáním s barmskými obchodními partnery a hledáním písemných důkazů. Všichni lidé z Wargamingu se o tento příběh začali zajímat. Co se zde před 70 lety, během takzvané „zapomenuté války“, stalo? Co najdeme, jestli vůbec něco, až začneme s výkopy? Nalezneme ta letadla, a v jakém budou stavu? Co bude následovat je soupeření mezi odhodlanými rivaly, záhada pohřbená ve vojenských archivech a pátrání po ztraceném pokladu v džungli.