Konfliktní archeologie

Na konci klasického westernu režiséra Forda „Muž, který zastřelil Libertyho Valance“ se novinář Maxwell Scott (Carleton Young) obrátí na senátora Ransoma Stoddarda (James Stewart) a říká mu: „Tohle je Západ, pane. Když se legenda stane skutečností, otiskne se legenda.“ Příběh ztracených letounů Spitfire z letiště RAF Mingaladon je právě takovou legendou, která se stala skutečností.

Říká se, že na letišti RAF Mingaladon severně od Rangúnu byly během chaotického konce války na Dálném východě v roce 1945 zakopány letouny Spitfire. Jde o jednu z nejdéle trvajících a nejpozoruhodnějších záhad druhé světové války.

Jak se ale dozvědět pravdu o této úchvatné legendě skoro sedmdesát let po události? Zejména když tolik lidí trvá na tom, že je legenda pravdivá. Neustále to opakují v médiích a na internetu a někteří jsou dokonce připraveni podložit svoje domněnky důkazy z léta trvajícího výzkumu, prohlášeními svědků, polním výzkumem a značnou časovou a finanční investicí. Rozhodli jsme se, že budeme na hledání ztracených Spitfirů z Mingaladonu hledět jako na detektivní zápletku. Máme k dispozici místo činu, bývalé letiště RAF Mingaladon, a také pohřešovanou osobu, blíže neurčený počet letounů Spitfire z RAF. Práce našeho archeologického týmu na projektu „Ztracené letky“ bude podobná práci detektivů, kteří spojují všechny různé důkazy o událostech na letišti RAF Mingaladon v roce 1945 a pokouší se zjistit, kde je ona pohřešovaná osoba, a jestli vůbec kdy existovala a ztratila se.

Podobně jako detektivové začínající s velkým vyšetřováním, také my začínáme bez jakýchkoliv předpokladů. Namísto toho budeme pracovat se stovkami stránek originálních dokumentů, desítkami fotografií a maleb a mnoha prohlášeními svědků a odborných posudků, které David Cundall a jeho spolupracovníci během patnácti let výzkumu sesbírali. Budeme také analyzovat nové a nikdy předtím neprozkoumávané důkazy nalezené pro tento projekt. Musíme zhodnotit důvěryhodnost, přesnost a relevanci každé položky, a poté je porovnat s naším archeologickým hodnocením informací získaných geofyzikálním průzkumeme a topografií a geologií potenciálního naleziště v Rangúnu. Je třeba proměnit střípky důkazů v ucelený obraz případu a zacílit tak náš archeologický průzkum a z hypotéz, pověstí a spekulací legendy učinit fakta.

Pouze až provedeme tento postup, můžeme doufat v to, že přijdeme s důvěryhodným, důkazy podepřeným vysvětlením legendy o ztracených Spitfirech a že se budeme moci pustit do výkopů, které mohou nakonec odpovědět na všechny ty otázky, které si mnozí lidé kladou. To je naše práce – říkáme jí archeologie moderních konfliktů (nebo také konfliktní archeologie).

Archeologie moderních konfliktů je aplikací archeologických postupů na studium komunit, které se připravují nebo jsou zapojeny do konfliktu jakéhokoliv druhu, zpravidla vojenského. Jedná se také o nejnovější a nejrychleji rostoucí odvětví archeologie. Její popularita je alespoň zčásti hnána nadšením a zapojením lidí, kteří zkoumají vlastní místní a rodinné historie během konfliktů 20. století, zejména první a druhé světové války, a také ikonickými momenty a artefakty těchto konfliktů v populární kultuře a paměti lidí, od krví zbrocených polí Francie a Belgie v první světové válce, přes nebe nad jižní Anglií a Porúřím až po širé vody a mnohé ostrovy Tichého oceánu, v tomto případě džungle jihovýchodní Asie během druhé světové války.

Je to právě přímý kontakt s žijícími účastníky a jejich rodinami, který činí archeologii moderních konfliktů, a projekty jako tento v Rangúnu, tak zvláštní. Znovu a znovu zjišťujeme, že i přes milióny fotografií, dokumentů, filmů a osobních vzpomínek poskytujících informace je stále potřeba nacházet důkazy v zemi pomocí archeologie, která může pomoci rozluštit málo pochopené a dokonce zásadní pohledy a předpoklady v myslích lidí. Je to, jako bychom mohli zpovídat centuriony, vojáky a jejich rodiny, když provádíme vykopávky nějaké pevnosti u Hadriánova valu, a zejména případné a vzrušující je to tehdy, když můžeme tuto novou disciplínu použít při studiu událostí v oblasti kolem Rangúnu během druhé světové války.

Z mnoha příběhů, které se během druhé světové války udály, je válka v Číně, Barmě a Indii tím nejdelším, nejkrvavějším a nejobtížnějším, ale také dnes nejméně známým bojištěm celé války. Britská 14. armáda v Barmě si neříkala „Zapomenutá 14.“ jen tak pro nic za nic. Barmská fronta byla mikrokosmem světové války, protože zde neválčili jen britští, američtí a japonští vojáci, námořníci a letci. Nesmíme zapomínat, že zahrnovala také Indickou armádu a letectvo, vojáky z Číny, Austrálie, Nového Zélandu a Jižní Afriky a samozřejmě samotné Barmánce, včetně 135 etnických skupin, kteří kvůli politickým konfliktům bojovali jednou na straně Britů, podruhé za Japonce a často také za své vlastní osvobození od kolonizátorů.

V Mingaladonu pracujeme s širokým rámcem dat a událostí, ale většinu podrobností musíme teprve objevit a věříme, že právě archeologie moderních konfliktů nám je poskytne a snad nám pomůže ucelit příběh letiště RAF Mingaladon a legendu o ztracených Spitfirech.