Archeologové

Jmenuji se Andy Brockman a jsem vedoucím archeologem projektu Spitfire Barma. Náš archeologický tým je v projektu nováčkem. David Cundall šel za svým snem patnáct let. My jsme se přidali až na podzim roku 2012, když už bylo zřejmé, že ohledně událostí v Mingaladonu během druhé světové války existuje daleko více důkazů, než si David dokázal představit. Zejména bylo zřejmé, že aby se podařilo dokončit navrhované exkavační práce včas a v rámci rozpočtu, s minimálním narušením letiště a maximální šancí nálezu, bude třeba podívat se na Davidovy důkazy a geofyzikální analýzu ve světle toho, co jsme věděli, že se na letišti událo. Potřebovali jsme oddělit archeologii let 1945-6 od zbytku historie letiště a jeho moderních funkcí.

Naštěstí přesně tohle dělají archeologové každý den na místech po celé Británii a USA. Když jsem tedy byl na konci léta 2012 kontaktován společnostmi Wargaming a Room 608 Productions s tím, abych zhodnotil důkazy, ihned jsme věděli, co k tomu bude potřeba. Po mnoha setkáních a rozhovorech po Skypu, mnoha dalších hodinách strávených v archivech a hraním si s obrázky místa výkopu na počítači a v poslední době také velmi důležitými schůzkami zajišťujícími nám potřebné průmyslové a bezpečnostní vybavení, jsme nyní připraveni odjet do Rangúnu a proměnit všechny hypotézy a spekulace ve fakta.

K oboru archeologie moderních konfliktů jsem se dostal náhodou. V roce 2005 jsem prováděl výzkum na jedné farmě v jihovýchodním Londýně a spatřil neobvyklé tvary na letecké fotografii z podzimu 1944. Obvykle, když si prohlížíme letecké fotografie míst v Británii, se snažíme hledat známky a stopy věcí v krajině, které mohou být až 10 000 let staré. Jenže brzo bylo jasné, že to co jsem viděl na této fotografii, byl výsledek jen několika let války. Neobvyklé tvary byly ve skutečnosti místem protiletadlové raketové baterie královského dělostřelectva s označením No7Z. No7Z bylo jedno z celkem pouze 52 takových míst v Británii a prováděly se zde průkopnické pokusy sestřelovat letadla raketami.

Jak jsme pokračovali s výzkumem v archivech, a zároveň prováděli geofyzikální analýzu na místě, nacházeli jsme více a více dokumentů. Nakonec jsme díky místním médiím dokázali vypátrat několik válečných veteránů, kteří na tomto místě sloužili. Tito muži, nyní víc než osmdesátníci, vzpomínali na to, jak jako mladíci a dobrovolní vojáci sloužili u zeměbrany (Home Guard), která zde tvořila většinu posádky. Černobílé letecké fotografie a dokumenty ožívaly jejich vzpomínkami, jak nakládali rakety do raketometů a stříleli s nimi, ale také jak se málem vzbouřili, když dostali ke snídani několik dní starou vařenou rybu.

Na tomto projektu jsem se hodně naučil. Zejména to, že archeologie moderních konfliktů musí být skutečně mezioborovou disciplínou, která bude využívat všechny možné druhy důkazů, včetně dokumentů, a nikoliv jen práci v zemi. Ale také se při něm ukázala důležitost ověřování faktů a zdrojů, stejně jako to dělají novináři honící se za příběhem, a především důležitost skeptického přístupu ke všem informacím, i když třeba pocházejí od zřejmého svědka.

Projekt mě také naučil, jak je důležité propojit takovou práci s lidmi, kteří s ním mají co do činění. Nejen s veterány a jejich rodinami, které uchovávají a předávají vzpomínky, artefakty a lidové ponětí o daném konfliktu, ale také současnou populací, která různé části příběhů považuje za svou vlastní historii a kulturu.

Máme štěstí, že při našem výzkumu nám budou pomáhat dva nejzkušenější archeologové konfliktů v Británii.

Martin Brown je v našem týmu vedoucím polním archeologem. Martin v současné době pracuje jako hlavní archeolog ve WYG, mezinárodní konzultační firmě pro plánování, infrastrukturu a životní prostředí, která je dlouholetým členem profesního sdružení Velké Británie pro archeology – Institutu pro archeology. Donedávna byl Martin členem Historického týmu u britské Organizace pro obrannou infrastrukturu (DIO). DIO spadá pod ministerstvo obrany a stará se o mnohé historické budovy a archeologická naleziště, která jsou majetkem tohoto ministerstva a která občas zažívají různé věci, od nutnosti postavit kolem silnici až po to, že se stanou středem vojenského cvičení, které má vojáky připravit na nejaktuálnější hrozbu. V obou případech je pak potřeba provést archeologický výzkum a konzervaci. Martin také pracuje jako jeden z ředitelů projektu Plugstreet v Belgii, který prozkoumává události během důležité bitvy u Messines v roce 1917.

V roce 2010 spolupracoval tým Plugstreet s belgickými úřady, Komisí pro vojenská pohřebiště Commonwealthu a australskou vládou na rekonstrukci identity vojína Alana Mathera z Australských imperiálních sil, který byl zabit během bitvy u Messine a jehož ostatky zůstaly na bojišti až do té doby, kdy je našel tým Plugstreet. Identifikace jeho těla, která zahrnovala všechny různé techniky moderní forenzní analýzy, včetně profilace DNA, vedla k tomu, že vojín Mather byl pohřben se všemi vojenskými poctami, za účasti členů rodiny z Austrálie, kteří se sice narodili dlouho po jeho smrti tak daleko od domova, ale pro které byl tento voják stále živou součástí rodinné historie.

Obnovení a identifikace ostatků vojína Mathera znovu potvrdila, že nejde jen o aplikování vědeckého přístupu k archeologii války. Důležité je také to, že v takových případech s sebou nese archeologie také odpovědnost – vůči lidem, kteří se zkoumaných konfliktů účastnili (ať již na té či oné straně), ale také vůči jejich potomkům, pro které výsledky takové archeologie mohou být vyjasněním minulosti a někdy také osobní a bolestivou úlevou.

Tento smysl pro odpovědnost vzhledem k možnostem archeologie byl ještě umocněn Martinovou prací pro moderní armádu. Zejména šlo o jeho zapojení do Operace Nightingale, oceněné akce britské armády a DIO, která využila archeologie jako prostředku pro rehabilitaci a terapii vojáků, kteří mají duševní či fyzická zranění. V rámci této operace pomáhají například veteráni z Afghánistánu s vykopávkami rituálního naleziště z doby bronzové, pohřebiště saského válečníka na Salisburské pláni a bombardéru Stirling v South Downs v Sussexu.

Rod Scott doplňuje náš tým jakožto polní archeolog a specialista na vojenské a muniční nálezy. Rod je rovněž členem projektu Plugstreet. Během svého života pracoval na mnoha archeologických nalezištích z mnoha období. Řídil vykopávky na západní frontě v Belgii pro Archeologický ústav státu Flandry a v nedávné době také výzkum středověkého klášterního hřbitova v Baskicku v severním Španělsku, kde pracoval s mezinárodním týmem studentů.

 Kromě toho, že je kvalifikovaným archeologem, je Rod také součástí oné dlouhé a ctěné tradice archeologů, kteří sloužili v britské armádě. Tato tradice zahrnuje archeologického průkopníka generála Pitta Riverse, plukovníka T. E. Lawrence (z Arábie), jehož první cesta na Střední východ měla za cíl studovat křižácké hrady, a také snad nejznámějšího archeologa vůbec, Sira Mortimera Wheelera, který nalezl Maiden Castle a založil Pákistánskou archeologickou společnost a Institut archeologie na University College London. Byl také průkopníkem archeologie v televizi a sloužil v obou světových válkách u královského dělostřelectva, kde dosáhl hodnosti brigádního generála. Před svým odchodem z armády na podzim roku 2012 sloužil Rod jako člen logistické jednotky a specialista na likvidaci munice a výbušnin v mnoha nebezpečných oblastech posledních třiceti let. Rod je odborníkem na určování nálezů zbraní a munice.

 Všichni tři máme velkou radost, že můžeme na tomto projektu pracovat a spolupracovat s dokumentárním štábem. Všichni věříme, že svou práci musíme sdílet s veřejností všemi dostupnými prostředky. Máme zkušenosti s televizní popularizací archeologie, dokonce jsme spolu poprvé pracovali na pořadu Time Team pro Channel 4 v roce 2007, kdy jsme prováděli konfliktní archeologii na Shooters Hill v jihovýchodním Londýně. Martin a Rod se také objevili v mnoha dalších dílech seriálu Time Team a v seriálech zabývajících se první světovou válkou – Trench Detectives a Finding the Fallen.