Zpátky do knihovny

19. ledna

“Archeologie je věda o faktech. Ne o pravdě. Pokud je pravda to, co vás zajímá, lekce filozofie doktora Tyreea jsou na druhé straně budovy.  Zapomeňte na jakékoli nápady o ztracených městech, exotických cestách a vykopávkách nového světa. Nehledáme mapy se zakopaným pokladem a značka X na mapě nikdy, nikde neoznačila pravé místo. Sedmdesát procent archeologie probíhá v knihovnách. Vyhledáváním. Čtením.“

Dr. Henry Waton „Indiana“ Jones, Junior

“Indiana Jones a poslední křížová výprava.” Scénář Jeff Boam, příběh George Lucas a Menno Meyjes.

Profesionální archeologové se obvykle cukají, když je někdo přirovnává k legendární sérii filmů Stevena Spielberga o Indianu Jonesovi. V tomto případě má ovšem Dr. Jones docela pravdu - tvůrci filmu spíše podcenili procento času, které archeologové stráví výzkumem v knihovnách, studováním spisů v národních a soukromých archivech a čím dále, tím více i v labyrintu plném zlata a bláta jménem Internet.  

Předtím, než jsme nasedli do letadla do Ragúnu, se tým „Barmských Spitfirů“ zabýval důkladným průzkumem, zaměřeným hlavně na muzeum RAF a na Národní archiv Spojeného království v Kew. Cílem bylo najít důkaz, že ztracené Spitfiry britského Královského letectva v Mingaladonu skutečně existují. Nechtěli jsme zakládat expedici pouze na neověřených vzpomínkách svědků, ale i na „tvrdých faktech“ v podobě písemností vojenských úřadů a vlády z let 1945 a 1946, tedy v době, kdy se legenda o Mingaladonu a zakopaných Spitfirech poprvé objevila.

Výzkum písemností začal, jakmile se příběh barmských Spitfirů poprvé dostal do Daily Telegraph  na jaře 2012. S podklady v podobě základních dokumentů od Davida Cundalla se celé pátrání rychle rozrostlo a zahrnulo hlubší studie pozadí a historických souvislostí a v říjnu 2012 již zahrnovalo tři specializované výzkumníky a rozhovory se svědky a experty pro dokumentární pořad o Cundallově hledání Spitfirů z produkce Room 608.

Tento podrobný a objektivní výzkum všech dostupných důkazných materiálů je pro archeologii nezbytný, neboť v archeologii jsou souvislosti prostě vším.

Objekt, nalezený v zemi, je stále jen objekt, i když je to něco tak krásného a kultovního jako Spitifire. Naopak vykopávka, kterou je možné studovat ve všech dokumentárních i historických souvislostech je Příběh s velkým P, s hlubším míněním a s hodnotou v podobě prokazatelných vazeb na dobu, místa a lidi. 

^{Čtecí místnost, Britská knihovna} 

Veškerý náš výzkum se soustřeďoval na hledání odpovědí na dost široce položené otázky, které měly poskytnout nějaké konkrétní informace, které by umožnily ukotvit celý příběh ztracených Spitfirů k realitě tak, jak byla vnímána a zaznamenána v letech 1945/1946, a aby poskytly kontext pro hledání na mezinárodním letišti Mingaladon/Ragún: 

1. Existuje písemný důkaz o tom, že byly v Barmě a specificky na základně RAF Mingaladon zakopány letouny Sptifire v období mezi srpnem 1945 a jarem 1946, jak tvrdí legendy?
2. Existují listinné důkazy, které by potvrdily politické a vojenské pozadí, nastíněné proponenty legendy, jako například zakopání letadel v rámci podpory etnických skupin v Barmě a zapojení Lorda Mountbattena?
3. Existují listinné důkazy, které nám prokáží, že legenda, na které stavíme je pravdivá? 

Zaměřili jsme se též na otázky reálného kontextu Ragúnského mezinárodního letiště. 

1. Co víme o věcném prostředí a strojírenských možnostech základny RAF v Mingaladonu v době, kdy legenda vznikla, resp. v letech 1945/1946?
2. Jak další aktivity na tomto místě – ať už RAF do roku 1947, nebo další po vyhlášení nezávislosti – změnily celkové dispozice areálu a jak to ovlivňuje výklad svědeckých výpovědí?
3. Můžeme na základě leteckých fotografií a dokumentů zhodnotit riziko, že při vykopávkách v Ragúnu narazíme na zbytky nevybuchlé munice nebo lidské ostatky?

Bez podobného zhodnocení rizik, provedeného předními odborníky v daných oblastech, bychom považovali zahájení vykopávek vojenského materiálu a letadel za nezodpovědné, hluboce neuctivé vůči padlým i jejich rodinám a potenciálně i životu nebezpečné. V našem případě byla tato práce koordinována Martinem Brownem, který má rozsáhlé zkušenosti se stykem s úřady, které zastupují pozůstalé obětí války různých národů díky své práci na projektu „Plugstreet Project“ v Belgii a s týmem pro historické prostředí Defense Infrastructure Organisation, a s „polním archeologem“ a specialistou na nevybuchlou munici Rodem Scottem, bývalým příslušníkem Královského logistického sboru.]

Nyní se pouštíme do fáze projektu, kdy přejde výzkum v knihovnách do praxe. Zde bude výzkum řídit vykopávky pod velením Martina Browna, za podpory Roda Scotta a odborníka na operace výkopů Mannyho Mercada, a bude jimi buď potvrzen, nebo vyvrácen. Abychom používali jazyk archeologů, tým začal s „výkopem pravdy“  legendy Mingaladonu. Tým testuje veškeré teorie a fakta výzkumu a porovnává je s aktuálními nálezy. Dokumenty nám dávají pouze část příběhu,  část, která je velmi často vzrušující a zajímavá, i když odkrývá detaily britské vojenské byrokracie, ale přesně v souladu s  Indiana Jonesem  nemáme nějaký bod X, kde se bude nacházet poklad. I se zapojením geofyziků jsme získali pouze několik potenciálních cílů, které musíme pečlivě prozkoumat.

I s přihlédnutím k tomu ale dokumenty poodhalují velmi zajímavý a velmi lidský příběh o tom, co se dělo na letišti RAF v Mingaladonu v době, kdy končila druhá světová válka a kdy se obyvatelé Barmy připravovali k boji za nezávislost. Zjistíme, do jaké míry bude tento příběh konzistentní s legendou Mingaladonu, nebo bude v rozporu s fakty, které jsou, či nejsou ukryty v zemi.