Kostel a kaple

V ulici Bogyoke Aung San Road, kousek za tržnicí Scott Market, stojí překrásná anglikánská katedrála postavená z bílého kamene a červených cihel, s vysokou bílou zvonicí a věží. Navržena byla architektem Robertem Chilsomem. Stavba začala roku 1886 a většina katedrály byla dokončena v roce 1894. Zvonice byla dokončena v roce 1913. Kostel Svaté Trojice je architektonickým skvostem, má podlahu z bílého mramoru, vysoké sloupy oddělující chrámovou loď od arkád, řady kostelních lavic z leštěného dřeva lemující střední uličku, postranní kaple v obou příčných lodích a překrásnou rozetu z barevného skla nad západním vchodem. Během druhé světové války přežil kostel nálety na Rangún, ale jeho důstojnost trpěla, když byl za japonské okupace proměněn na palírnu saké. Po válce byl kostel obnoven a v severní příčné lodi vznikla kaple zasvěcená britským a indickým vojákům ze 14. a 12. armády, kteří bojovali během tažení v Barmě. Stěny kaple jsou pokryty znaky regimentů, které bojovaly proti Japoncům. Mezi nimi jsou Royal Lincolnshire Regiment (Davidův domovský), Lancashire Fusiliers, King George’s Own 19^th Lancers, 4^th Prince of Wales Own Gorkha Rifles, The Royal Scots Fusiliers, The Punjab Regiment, The Madras Regiment, Somerset Light Infantry a desítky dalších, včetně letky Squadron 273, která létala na letounech Spitfire z Mingaladonu. Katedrálu jsme navštívili 3. a poté i 5. července, protože jsme v ní chtěli něco natočit. Zdejší farář, Reverend Reginald Bennett, byl neskutečně laskavý. Ve svém kostele nás vřele přivítal a povolil nám filmovat během odpoledne, po skončení ranní a dopolední mše.

Na pultíku vedle oltáře, pečlivě opečovávána pod sklem, leží do kůže vázaná kniha, jejíž stránky zaznamenávají v překrásném rukopisu jména tisíců vojáků z Británie, Austrálie a Commonwealthu, kteří bojovali a zemřeli během tažení v Barmě v letech 1942 až 1945. Většina z nich zemřela ve věku kolem dvaceti let. Na každé stránce jsou desítky jmen, a stránky lze počítat na stovky. Nic tak nepřipomene realitu války jako nekončící seznam jmen padlých. Podle historika Louise Allena, autora knihy Barma: Nejdelší válka, zde padlo více než 70 000 spojeneckých vojáků. Zabito nebo zraněno bylo více než 200 000 japonských vojáků. Civilní oběti byly ještě vyšší. Farář mi pověděl, že každý rok, v neděli nejbližší 11. listopadu (anglický svátek Remembrance Day), slouží mši za padlé a drží minutu ticha, při které vzpomíná na jejich sebeobětování. Natočili jsme Davida, jak otáčí stránky a přemýšlí nad krutostí toho vojenského tažení. Když jsme s filmováním přestali, setkali jsme se s farářem znovu a předali mu dar, který mu snad pomůže v jeho službě a uchování této překrásné budovy. Pomodlil se za nás a popřál nám úspěch na naší cestě.