Prototyp palubní verze letounu P-39 Airacobra, který poprvé vzlétl v květnu 1940. Byl zkoušen jako nový stíhač pro námořnictvo USA, ale ukázalo se, že je horší ve srovnání s F4U Corsair.
Prémiové letadlo
Speciální letadlo
Tyto informace se budou aktualizovat
|
Střelecká výzbroj
|
12
|
| 7.62 mm AN/M2 (S) |
2
|
| 37 mm T9 (HV) |
1
|
|
Rychlost
|
36
|
|
Max. rychlost v ideální výšce,
|
540
|
|
Maximální střemhlavá rychlost,
|
700
|
|
Obratnost
|
78
|
|
Čas otočení o 360 stupňů,
|
9.60
|
|
Míra náklonu,
|
130
|
|
Optimální rychlost letu,
|
342
|
|
Rychlost přetažení,
|
170
|
|
Výškový výkon
|
34
|
|
Optimální výška,
|
1200
|
|
Stoupavost,
|
108.10
|
Specifikace jsou zobrazeny pro posádku se 100% odbornosti.
Udává způsobilost k odolání nepřátelské palbě. Zohledňuje výdrž letadla a koeficienty rezistence na kritická poškození a požár.
Udává způsobilost k poškození vzdušných cílů čelně střílejícími kanóny a kulomety, a také obrannými věžemi. Zohledňuje poškození, dostřel a přesnost.
Udává způsobilost k poškození pozemních cílů pomocí pum a raket. Zohledňuje poškození a dobu doplnění.
Udává způsobilost zapojení do manévrovacího boje. Zohledňuje čas otočení o 360 stupňů a míru náklonu.
Udává způsobilost zapojení do boje ve vysoké rychlosti. Zohledňuje rychlost, akceleraci a efektivitu zrychlení.
Udává způsobilost zapojení do boje ve velké výšce. Zohledňuje optimální rozsah výšky a maximální letovou výšku.
